ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA

ICS 75.160.10 Červen 2010

Solid biofuels – Determination of calorific value

Biocombustibles solides – Détermination du pouvoir calorifique

Feste Biobrennstoffe – Bestimmung des Heizwertes

Tato norma je českou verzí evropské normy EN 14918:2009. Překlad byl zajištěn Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Má stejný status jako oficiální verze.

This standard is the Czech version of the European Standard EN 14918:2009. It was translated by Czech Office for Standards, Metrology and Testing. It has the same status as the official version.

Nahrazení předchozích norem

Touto normou se nahrazuje ČSN P CEN/TS 14918 (83 8214) ze srpna 2006.

Národní předmluva

Informace o citovaných normativních dokumentech

EN 14774-3 zavedena v ČSN EN 14774-3 (83 8220) Tuhá biopaliva – Stanovení obsahu vody – Metoda sušení v sušárně – Část 3: Voda v analytickém vzorku pro obecný rozbor

prEN 14778-1 dosud nezavedena

prEN 14780 dosud nezavedena

prEN 15296 dosud nezavedena

EN ISO 10304-1 zavedena v ČSN EN ISO 10304-1 (75 7391) Jakost vod – Stanovení rozpuštěných aniontů metodou kapalinové chromatografie iontů – Část 1: Stanovení bromidů, chloridů, fluoridů, dusičnanů, dusitanů, fosforečnanů a síranů

ISO 651 nezavedena

ISO 652 nezavedena

ISO 1770 nezavedena

ISO 1771 nezavedena

Souvisící ČSN

ČSN P CEN/TS 14588 (83 8200) Tuhá biopaliva – Terminologie, definice a popis

ČSN P CEN/TS 14778-1 (83 8211) Tuhá biopaliva – Vzorkování – Část 1: Metody vzorkování

ČSN P CEN/TS 14778-2 (83 8211) Tuhá biopaliva – Vzorkování – Část 2: Metody vzorkování sypkého materiálu přepravovaného nákladními auty

ČSN P CEN/TS 14780 (83 8213) Tuhá biopaliva – Metody přípravy vzorku

ČSN ISO 5725-1 (01 0251) Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření – Část 1: Obecné zásady a definice

ČSN ISO 5725-2 (01 0251) Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření – Část 2: Základní metoda pro stanovení opakovatelnosti a reprodukovatelnosti normalizované metody měření

ČSN ISO 5725-3 (01 0251) Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření – Část 3: Mezilehlé míry shodnosti normalizované metody měření

ČSN ISO 5725-4 (01 0251) Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření – Část 4: Základní metody pro stanovení správnosti normalizované metody měření

ČSN ISO 5725-5 (01 0251) Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření – Část 5: Alternativní metody pro stanovení shodnosti normalizované metody měření

ČSN ISO 5725-6 (01 0251) Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření – Část 6: Použití hodnot měr přesnosti v praxi

ČSN 01 8003 Zásady pro bezpečnou práci v chemických laboratořích

Vypracování normy

Zpracovatel: Centrum technické normalizace TÜV NORD Czech, s.r.o., IČ 45242330, RNDr. Alice Kotlánová, Centrum technické normalizace TEKO, Praha 4, Výletní 353, IČ 16463358, Ing. Pavel Tyle, RNDr. Vladimír Kozlík

Technická normalizační komise: TNK 138 Tuhá biopaliva a tuhá alternativní paliva

Pracovník Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví: Ing. Jitka Bílá

EVROPSKÁ NORMA EN 14918
EUROPEAN STANDARD
NORME EUROPÉENNE
EUROPÄISCHE NORM Prosinec 2009

ICS 75.160.10 Nahrazuje CEN/TS 14918:2005

Tuhá biopaliva – Stanovení spalného tepla a výhřevnosti

Solid biofuels – Determination of calorific value 

Tato evropská norma byla schválena CEN 2009-10-10.

Členové CEN jsou povinni splnit Vnitřní předpisy CEN/CENELEC, v nichž jsou stanoveny podmínky, za kterých se musí této evropské normě bez jakýchkoliv modifikací dát status národní normy. Aktualizované seznamy a bibliografické citace týkající se těchto národních norem lze obdržet na vyžádání v Řídicím centru nebo u kteréhokoliv člena CEN.

Tato evropská norma existuje ve třech oficiálních verzích (anglické, francouzské, německé). Verze v každém jiném jazyce přeložená členem CEN do jeho vlastního jazyka, za kterou zodpovídá a kterou notifikuje Řídicímu centru, má stejný status jako oficiální verze.

Členy CEN jsou národní normalizační orgány Belgie, Bulharska, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.

CEN

Evropský výbor pro normalizaci

European Committee for Standardization

Comité Européen de Normalisation

Europäisches Komitee für Normung

Řídicí centrum: Avenue Marnix 17, B-1000 Brusel

© 2009 CEN Veškerá práva pro využití v jakékoli formě a jakýmikoli prostředky Ref. č. EN 14918:2009 E
jsou celosvětově vyhrazena národním členům CEN.

Obsah

Strana

1 Předmět normy 6

2 Citované normativní dokumenty 6

3 Termíny a definice 6

4 Podstata metody 7

4.1 Spalné teplo 7

4.2 Výhřevnost 7

5 Chemikálie a pomůcky 8

6 Přístroje 8

7 Příprava vzorku 11

8 Kalorimetrický postup 11

9 Kalibrace 16

9.1 Podstata 16

9.2 Kalibrační látka 16

9.3 Platný pracovní rozsah efektivní tepelné kapacity e 17

9.4 Dodatkové podíly 17

9.5 Postup kalibrace 17

9.6 Výpočet efektivní tepelné kapacity pro jednotlivou zkoušku 18

9.7 Shodnost průměrné hodnoty efektivní tepelné kapacity e 19

9.8 Opětovné stanovení efektivní tepelné kapacity 19

10 Spalné teplo 20

11 Shodnost 22

12 Výpočet výhřevnosti 23

13 Protokol o zkoušce 24

Příloha A (normativní)  Adiabatické kalorimetry s tlakovou nádobou 25

Příloha B (normativní)  Kalorimetry s tlakovou nádobou isoperibolické a se statickým pláštěm 28

Příloha C (normativní)  Automatizované kalorimetry s tlakovou nádobou 32

Příloha D (informativní)  Návody na přípravu a postupy zkoušek při spalování 34

Příloha E (informativní)  Názorné příklady hlavních výpočtů používaných v tomto dokumentu při používání
automatizované (adiabatické) kalorimetrické tlakové nádoby pro stanovení 38

Příloha F (informativní)  Seznam značek použitých v tomto dokumentu 41

Příloha G (informativní)  Index klíčových slov 43

Příloha H (informativní)  Přednastavené hodnoty nejpoužívanějších biopaliv pro výpočet spalného tepla a výhřevnosti 49

Příloha I (informativní)  Vývojový diagram pro rutinní stanovení spalného tepla a výhřevnosti 50

Bibliografie 51

Předmluva

Tento dokument (EN 14918:2009) byl připraven technickou komisí CEN/TC 335 „Tuhá biopaliva“, jejíž sekretariát je zajišťován SIS.

Této normě je nutno nejpozději do června 2010 dát status národní normy, a to buď vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání, a národní normy, které jsou s ní v rozporu, je nutno zrušit nejpozději
do června 2010.

Existuje možnost, že některé z prvků tohoto dokumentu jsou předmětem patentových práv. CEN [a/nebo CENELEC] nesmí být činěna odpovědnou za identifikování některých nebo veškerých takových patentových práv.

Tento dokument nahrazuje CEN/TS 14918:2005.

VÝSTRAHA – Přísné dodržování všech ustanovení, předepsaných v této normě, by mělo zamezit vzniku trhlin v tlakové nádobě nebo jejímu roztržení, za předpokladu, že bude správně sestavena, konstruována a bude ve vyhovujícím mechanickém stavu.

Podle Vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou tuto evropskou normu povinny zavést národní normalizační organizace následujících zemí: Belgie, Bulharska, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.

1 Předmět normy

Tento dokument popisuje metodu pro stanovení spalného tepla tuhých biopaliv při konstantním objemu a referenční teplotě 25 °C v kalorimetru s tlakovou nádobou, kalibrovanou spálením certifikované kyseliny benzoové.

Výsledek získaný touto metodou je spalné teplo analytického vzorku při konstantním objemu s celkovou vodou ze zplodin hoření v kapalném stavu. V praxi se biopalivo spaluje za konstantního (atmosférického) tlaku a voda buď nekondenzuje (ale odchází jako pára ve spalinách) nebo kondenzuje. Za obou těchto podmínek je účinným teplem výhřevnost paliva při konstantním tlaku. Lze také používat výhřevnost při konstantním objemu, vzorce pro výpočet obou hodnot jsou uvedeny.

Obecné zásady a postupy pro kalibraci a testování biopaliva jsou uvedeny v hlavním textu, zatím co ty, které se vztahují na použití specifického typu kalorimetrického přístroje, jsou popsány v přílohách A až C. Příloha D obsahuje seznam a návody na provádění kalibrace a zkoušek s palivem při použití specifických typů kalorimetrů. Příloha E udává příklady pro ilustraci některých výpočtů.

Konec náhledu - text dále pokračuje v placené verzi ČSN.