ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA

ICS 13.060.10 Duben 2012

Water quality – Guidance standard on assessing the hydromorphological features of lakes

Qualité de l’eau – Guide pour l’évaluation des caractéristiques hydromorphologiques des lacs

Wasserbeschaffenheit – Anleitung zur Beurteilung hydromorphologischer Eigenschaften von Standgewässern

Tato norma je českou verzí evropské normy EN 16039:2011. Překlad byl zajištěn Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Má stejný status jako oficiální verze.

This standard is the Czech version of the European Standard EN 16039:2011. It was translated by the Czech Office for Standards, Metrology and Testing. It has the same status as the official version.

Národní předmluva

Informace o citovaných dokumentech

EN 14614 zavedena v ČSN EN 14614 (75 7723) Jakost vod – Návod pro hodnocení hydromorfologických charakteristik řek

Citované předpisy

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky

Směrnice Rady č. 92/43/EHS z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin

Vypracování normy

Zpracovatel: HYDROPROJEKT CZ a. s., IČ 26475081, Ing. Lenka Fremrová

Technická normalizační komise: TNK 104 Jakost vod

Pracovník Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví: Ing. Alena Mastná

EVROPSKÁ NORMA EN 16039
EUROPEAN STANDARD
NORME EUROPÉENNE
EUROPÄISCHE NORM Září 2011

ICS 13.060.10

Kvalita vod – Návod pro hodnocení hydromorfologických charakteristik jezer

Water quality – Guidance standard on assessing the hydromorphological features
of lakes

Tato evropská norma byla schválena dne CEN 2011-08-06.

Členové CEN jsou povinni splnit vnitřní předpisy CEN/CENELEC, v nichž jsou stanoveny podmínky, za kterých se musí této evropské normě bez jakýchkoliv modifikací dát status národní normy. Aktualizované seznamy a bibliografické citace týkající se těchto národních norem lze obdržet na vyžádání v Řídicím centru CEN-CENELEC nebo u kteréhokoliv člena CEN.

Tato evropská norma existuje ve třech oficiálních verzích (anglické, francouzské, německé). Verze v každém jiném jazyce přeložená členem CEN do jeho vlastního jazyka, za kterou zodpovídá a kterou notifikuje Řídicímu centru CEN-CENELEC, má stejný status jako oficiální verze.

Členy CEN jsou národní normalizační orgány Belgie, Bulharska, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Chorvatska, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.

CEN

Evropský výbor pro normalizaci

European Committee for Standardization

Comité Européen de Normalisation

Europäisches Komitee für Normung

Řídicí centrum: Avenue Marnix 17, B-1000 Brusel

© 2011 CEN Veškerá práva pro využití v jakékoli formě a jakýmikoli prostředky Ref. č. EN 16039:2011 E
jsou celosvětově vyhrazena národním členům CEN.

Obsah

Strana

Předmluva 6

Úvod 7

1 Předmět normy 8

2 Citované dokumenty 8

3 Termíny a definice 9

4 Podstata zkoušky 13

5 Požadavky pro sledování 13

5.1 Typy jezer 13

5.2 Měřítko 15

5.2.1 Všeobecně 15

5.2.2 Dělení jezerní soustavy na zóny pro hydromorfologické hodnocení 15

5.2.3 Měřítko povodí 16

5.3 Referenční podmínky 16

5.3.1 Všeobecně 16

5.3.2 Vodní bilance jezera a hydrologický režim 16

5.3.3 Morfometrie jezera 16

5.3.4 Charakter břehu a dna jezera 16

5.3.5 Hydromorfologická spojitost a biologická kontinuita 17

5.3.6 Suchozemská a vodní vegetace 17

6 Sledované a hodnocené charakteristiky 17

6.1 Charakteristiky a atributy 17

6.2 Záznam charakteristik vycházející z účelu a metody sběru údajů 17

6.3 Rámec pro získávání údajů o hydromorfologii jezer 17

6.4 Hodnocení hydromorfologického zatížení 20

6.4.1 Všeobecně 20

6.4.2 Třídy vlivů staveb a činností 20

6.5 Načasování a četnost hydromorfologických hodnocení 23

6.6 Charakterizace jezera 23

6.6.1 Všeobecně 23

6.6.2 Shromažďování údajů v terénu 23

6.6.3 Batymetrie 23

6.6.4 Charakterizace vodního sloupce a dna jezera na určeném místě (stanovišti). 23

6.6.5 Hodnocení pobřežní zóny 24

6.6.6 Činnosti a vlivy týkající se jezera 24

6.6.7 Hydrologie 24

6.6.8 Sedimentologie 24

7 Předávání zpráv o hydromorfologickém hodnocení a klasifikaci 24

7.1 Všeobecně 24

7.2 Prezentace údajů 25

8 Školení a prokazování kvality sledování a hodnocení 25

8.1 Všeobecně 25

8.2 Školicí příručky 26

8.3 Zápis a validace dat 26

Strana

Příloha A (informativní) Obvyklé typy evropských jezer definované podle způsobu vzniku 27

Příloha B (informativní) Přírodní a umělé substráty břehu a dna jezera 28

Příloha C (informativní) Definice a vzorce pro morfometrické parametry jezera 29

Příloha D (informativní) Vybavení potřebné pro terénní hydromorfologické sledování 30

Příloha E (informativní) Seznam faktorů relevantních pro hodnocení hydrologického režimu 31

Příloha F (informativní) Vysvětlující popis metody sledování habitatu jezera (LHS) 32

Příloha G (informativní) Dálkové snímkování a GIS pro získávání údajů o hydromorfologii jezera 34

Bibliografie 35

Předmluva

Tento dokument (EN 16039:2011) vypracovala technická komise CEN/TC 230 Rozbor vod, jejíž sekretariát zajišťuje DIN.

Této evropské normě je nutno nejpozději do března 2012 dát status národní normy, a to buď vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání, a národní normy, které jsou s ní v rozporu, je nutno zrušit nejpozději do března 2012.

Upozorňuje se na možnost, že některé prvky tohoto dokumentu mohou být předmětem patentových práv. CEN [a/nebo CENELEC] nelze činit odpovědným za identifikaci libovolného nebo všech patentových práv.

UPOZORNĚNÍ Práce ve vodě nebo v blízkosti vody je ve své podstatě nebezpečná. Pozorovatelé by měli být seznámeni s legislativou EU a národní legislativou týkající se bezpečnosti práce a ochrany zdraví a s dalšími pokyny, týkajícími se práce v jezerech nebo v jejich blízkosti.

Podle vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou povinny převzít tuto evropskou normu národní normalizační organizace následujících zemí: Belgie, Bulharska, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Chorvatska, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.

Úvod

Tato evropská norma obsahuje seznam charakteristik jezer a návod, jak zaznamenávat, analyzovat a interpretovat údaje získané z dostupných podkladů (od stolu), z dálkového snímkování a terénního sledování. V tomto dokumentu je slovo „jezero“ používáno jako obecný termín pro stojaté vody, včetně přírodních a upravených (ovlivněných) jezer, vodních nádrží a prohlubní po těžbě (např. štěrkoviště).

Fyzikální charakter jezera je definován jeho morfometrií (velikostí a tvarem) a jeho hydrologickým režimem, přičemž obojí závisí na krajinném uspořádání povodí jezera a na jeho environmentální historii. Pokud je zajištěno, že klíčové charakteristiky a příslušné fyzikální pochody probíhající v jezeře jsou zjišťovány shodně, je možné provést všeobecně uznávané porovnání různých typů jezer. To je požadováno pro řadu účelů, například pro účely směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (dále jen Rámcová směrnice), směrnice ES o ochraně přírodních stanovišť a pro účely správy a revitalizace jezer. Rámcová směrnice požaduje, aby při hodnocení „ekologického stavu“ byly brány v úvahu fyzikální charakteristiky povrchových vod, a zmiňuje se o těchto charakteristikách jako o hydromorfologických. Příloha V Rámcové směrnice uvádí dvě kategorie hydromorfologických „prvků kvality“ pro hodnocení jezer – „hydrologický režim“ a „morfologické podmínky“ – a každý z nich se dále dělí na několik specifikovaných „prvků kvality”. Prvky v hydrologické kategorii zahrnují velikost a dynamiku průtoku vody, úroveň hladiny vody, dobu zdržení vody a propojení s podzemními vodami, zatímco prvky v morfologické kategorii jsou proměnlivost hloubky jezera, množství a struktura substrátu a struktura a stav pobřežní zóny jezera.

Směrnice o ochraně přírodních stanovišť se vztahuje na celou řadu suchozemských, sladkovodních a mořských habitatů a druhů. Tato směrnice požaduje, aby členské státy udržovaly nebo znovu uvedly přírodní stanoviště do „příznivého stavu ochrany”, částečně vyhlášením Speciálních oblastí ochrany (Special Areas of Conservation, SACs). U jezer proces výběru a monitoringu SACs vyžaduje zaznamenávání a pravidelné hodnocení řady fyzikálních, chemických a biologických charakteristik. Standardní přístup k hydromofologickému hodnocení, ačkoli není specificky požadován touto směrnicí, tak umožňuje, aby byl hodnocen příspěvek fyzikální struktury a hydrologie k příznivému stavu ochrany a umožňuje porovnání mezi členskými státy.

POZNÁMKA V této normě je „hodnocení“ používáno jako obecný termín, který se vztahuje k obecnému popisu charakteristik jezer a zatížení, která na ně mají dopad. Nepoužívá se pro označování jednotlivých úrovní „kvality“ nebo „hodnoty“, ať už ve vztahu k ekologickému stavu podle Rámcové směrnice, nebo obecněji.

1 Předmět normy

Tento dokument se používá pro jezera, která jsou vodními útvary zahrnujícími jednu nebo více pánví, s plochami většími než 1 ha (0,01 km²) a s maximálními hloubkami (při průměrném vodním stavu) většími než 1 m. Do této evropské normy jsou zahrnuty všechny typy stálých jezer, včetně přírodních, upravených a umělých, sladkovodních a brakických, s výjimkou těch systémů, které jsou pravidelně spojeny s mořem; tato norma však není použitelná pro koryta vodních toků. 

Na základě těchto kritérií lze odhadnout, že v Evropě je nejméně 500 000 přírodních jezer, z nichž většina se nachází v zaledněných krajinách severních a západních částí Evropy a ve Skandinávii. Jezerní oblasti se také vyskytují místně v oblastech, jako je Podunajská nížina, a v okolí Alp. Jinde se přírodní jezera vyskytují poměrně zřídka a v takových oblastech jsou běžnější vodní nádrže nebo prohlubně po těžbě.

Tato evropská norma je navržena, aby:

1. podpořila environmentální agentury a agentury ochrany přírody při plnění požadavků na monitoring podle Rámcové směrnice (článek 8, přílohy II a V);

2. vytvořila soubor údajů vhodných pro monitoring a předávání zpráv o stanovištích Natura 2000, navržených podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť a směrnice o ochraně volně žijících ptáků;

3. poskytla informace pro podporu dalších požadavků na předávání environmentálních zpráv (např. ve vztahu k biodiverzitě nebo k hodnocení vlivu na životní prostředí);

4. podpořila správu jezer a iniciativy zaměřené na ochranu přírody.

Tato evropská norma:

5. definuje klíčový termín „hydromorfologie“ a další termíny vztahující se k fyzikálním charakteristikám jezer a jejich hydrologickým režimům;

6. podrobně popisuje základní charakteristiky a procesy v jezerech, které mají být charakterizovány jako část hydromorfologického sledování a pro určení hydromorfologických podmínek jezera;

7. identifikuje a definuje nejdůležitější zatížení ovlivňující evropská jezera;

8. poskytuje návod pro strategie ke shromažďování hydromorfologických údajů v závislosti na dostupných zdrojích a na předpokládaném využití hodnocení. Je uznána hierarchie přístupů od „metody vycházející z přehledů údajů” používající existující databáze, mapy a dálkové snímání, až po uznané postupy terénního sledování, jako je sledování habitatu jezer (Lake Habitat Survey, LHS);

9. poskytuje návod pro prezentaci údajů;

10. poskytuje návod pro zajišťování kvality údajů.

Tato evropská norma se nezabývá biologickými hodnoceními jezer, jako je přítomnost nebo nepřítomnost jednotlivých druhů nebo složení společenstva, ani se nepokouší spojovat specifické hydromorfologické charakteristiky s příslušnými biologickými společenstvy nebo tvořit klasifikaci založenou na takových vztazích. Je však relevantní, pokud rostliny nebo další organismy tvoří významné strukturální prvky habitatu (např. odstupňování od příbřežní k litorální vegetaci).

Ve vztahu k Rámcové směrnici přispívají hydromorfologické podmínky jezera ke klasifikaci jeho stavu pouze pro velmi dobrý ekologický stav (HES). Pro dobrý a střední ekologický stav nejsou hydromorfologické podmínky definovány, ale musí být dostatečné pro podporu biologických prvků.

Konec náhledu - text dále pokračuje v placené verzi ČSN.