| |
ICS 27.160 Duben 2003
|
|
Tepelné solární soustavy a součásti - |
ČSN 73 0301 |
Thermal solar systems and components - Solar collectors - Part 2: Test methods
Installations solaires thermiques et leurs composants - Captures solaires - Partie 2: Méthodes déssais
Thermische Solaranlagen und ihre Bauteile - Kollektoren - Teil 2: Prüfverhalten
Tato norma je českou verzí evropské normy EN 12975-2:2001 včetně opravy EN 12975-2:2001/AC:2002. Evropská norma EN 12975-2:2000 spolu se zapracovanou opravou EN 12975-2:2001/AC:2002 má status české technické normy.
This standard is the Czech version of the European Standard EN 12975-2:2001 including its corrigendum EN 12975-2:2001/AC:2002. The European Standard EN 12975-2:2000 together with incorporated corrigendum EN 12975-2:2001/AC:2002 has the status of a Czech Standard.
Nahrazení předchozích norem
Touto normou se nahrazuje ČSN EN 12975-2 (73 0301) z července 2002.
|
© Český normalizační institut, 2003 66588 |
Národní předmluva
Změny proti předchozí normě
Proti předchozí normě dochází ke změně způsobu převzetí EN 12975-2:2001 do soustavy norem ČSN. Zatímco ČSN EN 12975-2 (73 0301) z července 2002 převzala EN 12975-2:2001 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
Citované normy
ISO 9060 nezavedena
ISO 9806-1 nezavedena
ISO 9806-2 nezavedena
ISO 9806-3:1995 nezavedena
ISO 9846 nezavedena
ISO 9847 nezavedena
EN ISO 9488 zavedena v ČSN EN ISO 9488: 2001 (73 0301) Solární energie - Slovník
EN 12975-1:2000 zavedena v ČSN EN 12975-1:2001 (73 0301) Tepelné solární soustavy a součásti - Solární kolektory - Část 1: Všeobecné požadavky
Vypracování normy
Zpracovatel: Doc. Ing. Karel, Brož, CSc., IČO 14964040
Technická normalizační komise: TNK 43 Stavební tepelná technika
Pracovník Českého normalizačního institutu: Ing. Miloslava Syrová
|
EVROPSKÁ NORMA EN 12975-2 |
ICS 27.160
|
Tepelné solární soustavy a součásti - Solární kolektory - Thermal solar systems and components - Solar collectors - |
|
|
Installations solaires thermiques et leurs composants - Capteur solaires - |
Thermische Solaranlagen und ihre Bauteile - Kollektoren - |
Tato evropská norma byla schválena CEN 2001-01-19.
Členové CEN jsou povinni splnit Vnitřní předpisy CEN/CENELEC, v nichž jsou stanoveny podmínky, za kterých se musí této evropské normě bez jakýchkoliv modifikací dát status národní normy. Aktualizované seznamy a bibliografické citace týkající se těchto národních norem lze obdržet na vyžádání v Řídicím centru nebo u kteréhokoliv člena CEN.
Tato evropská norma existuje ve třech oficiálních verzích (anglické, francouzské, německé). Verze v každém jiném jazyce přeložená členem CEN do jeho vlastního jazyka, za kterou zodpovídá a kterou notifikuje Řídicímu centru, má stejný status jako oficiální verze.
Členy CEN jsou národní normalizační orgány Belgie, České republiky, Dánska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Norska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
|
CEN Evropský výbor pro normalizaci European Committee for Standardization Comité Européen de Normalisation Europäisches Komitee für Normung Řídicí centrum: rue de Stassart 36, B-1050 Brusel |
Obsah
Strana
Předmluva....................................................................................................................................................................................... . 5
Úvod................................................................................................................................................................................................... 6
1 Předmět normy.................................................................................................................................................................... 7
2 Normativní odkazy............................................................................................................................................................... 7
3 Termíny a definice............................................................................................................................................................... 8
4 Značky a jednotky................................................................................................................................................................ 8
5 Zkoušky spolehlivosti kapalinových tepelných kolektorů........................................................................................... 10
6 Zkouška tepelného výkonu kapalinových tepelných kolektorů.................................................................................. 21
Příloha A (normativní) Schémata pro zkoušku odolnosti a spolehlivosti…...................................................................... 59
Příloha B (normativní) Formuláře zkoušky odolnosti a spolehlivosti.................................................................................. 67
Příloha C (normativní) Klidová teplota kapalinových kolektorů............................................................................................. 90
Příloha D (normativní) Protokol o zkoušce výkonu zasklených kolektorů solárního záření
při ustálených podmínkách............................................................................................................................................. 91
Příloha E (normativní) Výsledný protokol o zkoušce účinnosti pro zasklené kolektory.................................................... 95
Příloha F (normativní) Protokol o zkoušce výkonu nezasklených solárních kolektorů za ustáleného stavu............... 98
Příloha G (normativní) Výsledný protokol o zkoušce výkonu nezasklených kolektorů................................................... 103
Příloha H (normativní) Určení součinitelů c1 až c6 pro model kolektoru podle 6.3........................................................ 106
Příloha I (informativní) Definice ploch zasklených kapalinových tepelných kolektorů................................................... 107
Příloha J (Informativní) Měření účinné tepelné kapacity..................................................................................................... 110
Příloha K (informativní) Porovnání modelu kolektoru z 6.1 a modelu kolektoru z 6.3................................................... 112
Příloha L (informativní) Vlastnosti vody (viz ISO 9806-1).................................................................................................... 113
Příloha M (informativní) Souhrn výsledků zkoušky výkonu pro kvazi-dynamickou zkušební metodu......................... 114
Příloha N (Informativní) Porovnání EN 12975 a ISO 9806................................................................................................. 125
Bibliografie................................................................................................................................................................................... 129
Předmluva
Tato evropská norma byla vypracována Technickou komisí CEN/TC 312 „Tepelné solární systémy a součásti“, jejíž sekretariát zajišťuje ELOT.
Této evropské normě je nutno nejpozději do prosince 2001 dát status národní normy, a to buď vydáním identického textu nebo schválením k přímému používání, a národní normy, které jsou s touto evropskou normou v rozporu, je nutno zrušit nejpozději do prosince 2001.
Přílohy A, B, C, D, E, F, G a H jsou normativní. Přílohy I, J, K, L, M, N a O jsou informativní.
Podle vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou tuto evropskou normu povinny zavést národní normalizační organizace následujících zemí: Belgie, České republiky, Dánska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Norska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
Úvod
Tato norma stanovuje zkušební metody pro určení schopnosti solárních tepelných kapalinových kolektorů odolávat vlivu degradujících účinků. Definuje postupy pro zkoušení kolektorů za dobře definovaných a opakovatelných podmínek.
Tato norma také poskytuje zkušební metody a výpočtové postupy pro určení ustáleného nebo kvazi-ustáleného tepelného výkonu zasklených solárních kapalinových tepelných kolektorů. Obsahuje metody pro provádění zkoušek ve vnějším prostředí při přirozeném solárním záření a přirozeném a simulovaném větru a pro provádění zkoušek ve vnitřním prostředí při simulovaném solárním záření a větru.
Tato norma také poskytuje metody pro stanovení tepelného výkonu nezasklených kapalinových tepelných solárních kolektorů. Nezasklené kolektory jsou ve většině případů používány pro ohřívání plaveckých bazénů nebo ostatních nízkoteplotních spotřebičů. Všeobecně se kolektory sestavují k sobě na místě a pásy absorbéru se spojují potrubím. Skutečné plochy absorbéru jsou většinou mezi deseti a sto metry čtverečními. Pro nezasklené absorbéry se zřídka používají prefabrikované moduly určité velikosti. Proto je třeba během zkoušky ověřit, že je použitý reálný průtok a rychlost proudění.
Tato norma také poskytuje zkušební metody a výpočtové postupy pro určení ustálených právě tak jako celodenních tepelných výkonových parametrů pro kapalinové tepelné solární kolektory, za proměnlivých podmínek počasí. Obsahuje metody pro provádění zkoušek za celodenních podmínek při stálé vstupní teplotě a přirozeném solárním záření a přirozeném a/nebo simulovaném větru. Jsou brány v úvahu důležité účinky na celodenní výkon kolektoru jako je závislost na úhlu dopadu, rychlost větru, podíl difuzního záření na solárním ozáření, tepelné záření oblohy a tepelná kapacita. Závislost na průtoku není v této normě obsažena.
Některé z výhod navržených prodloužení současných ustálených zkušebních metod celodenního zkoušení jsou:
– Kratší a méně nákladná vnější zkouška, vhodná pro evropské klimatické podmínky.
– Stejnou metodou může být zkoušen mnohem širší rozsah kolektorů.
– Zároveň se získá mnohem úplnější charakteristika kolektoru.
– Model kolektoru je ještě přímo vhodný k podávaným základním zkušebním normám a v tomto rozšířeném přiblížení se použijí pouze opravné termíny.
– Všechny dodatky jsou založeny na dlouhodobě ověřené teorii kolektorů.
– Plná zpětná porovnatelnost na ustálený stav může být kdykoli dosažena vyhodnocením pouze toho období zkušebních dnů, které odpovídají požadavkům ustálené zkoušky.
– Stejné zkušební zařízení může být použito pro stálé zkoušení pouze s malými změnami, které také zlepší přesnost ustáleného zkoušení.
– Běžně dostupný standardní PC software lze využít k vyhodnocení parametrů, například tabulkový procesor nebo pokrokovější statistické programy které mají násobnou lineární regresi (MLR) jako alternativu.
Přesná dlouhodobá předpověď výkonu kolektoru (nezahrnutá v této normě) může být včleněnou součástí této zkušební metody, jestliže pro zkoušky i předpověď bude použit stejný model kolektoru a parametry.
1 Předmět normy
Tato evropská norma určuje zkušební metody pro hodnocení odolnosti, spolehlivosti a bezpečnostní požadavky na kapalinové tepelné kolektory, jak je stanoveno v EN 12975-1. Tato norma také obsahuje tři zkušební metody pro charakteristiku tepelného výkonu kapalinových tepelných kolektorů.
Norma není použitelná pro kolektory, ve kterých je zásobník tepla vestavěnou součástí kolektoru v takovém rozsahu, že proces jímání nelze oddělit od procesu akumulace pro účely měření těchto dvou procesů.
Norma není zásadně použitelná pro natáčivé soustřeďující kolektory, avšak zkoušky tepelného výkonu dané v 6.3 (quasi - dynamická zkouška) je také použitelná pro většinu konstrukcí soustřeďujících kolektorů, od stabilních nezobrazujících soustřeďujících, jako jsou typy CPC až po vysoce soustřeďující natáčivé konstrukce. Součásti pro měření solárního záření musí být upevněny ke skříni natáčivého kolektoru a pro měření přímého záření se použije pyrheliometr.
Kolektory stavěné na zakázku (vestavěné například do střechy, které nemohou být sestaveny ze sériově vyráběných modulů a jsou montovány přímo na místě) nemohou být zkoušeny v jejich skutečném tvaru na odolnost, spolehlivost a tepelný výkon podle této normy. Místo toho může být zkoušen model téže konstrukce, jako má hotový kolektor. Hrubá (obrysová) plocha zkušebního modulu musí být nejméně 2 m2.
-- Vynechaný text --