|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Chemical analysis of blast furnace slag. General requirements
Analyse chimique du laitier de haut fourneau. Prescriptions générales
Chemische Analyse von Hofenschlacke. Allgemeine Anforderungen
1. Tato norma platí pro chemický rozbor vysokopecních strusek.
Metody chemického rozboru, uvedené v jednotlivých částech této normy slouží pro
kontrolu jakosti vysokopecních strusek.
2. K rozboru se použije průměrný vzorek, rozetřený na zrnitost
pod 0,16 mm a zhomogenizovaný, vysušený při teplotě (105 ± 5) °C do
konstantní hmotnosti.
3. Nutnost dodržování předepsaných hodnot hmotností a
odměřovaných objemů se charakterizuje uvedením příslušného počtu desetinných
míst.
Navažování vzorků, vyvažování sraženin apod. se provádí na analytických vahách s chybou vážení ± 0,0002 g.
4. Při provádění rozboru se používá kalibrovaného odměrného nádobí (pipety, byrety, odměrné baňky).
5. Jako náplně do exsikátorů se používá silikagelu obarveného chloridem kobaltnatým, vysušeného při teplotě 200 až 300 °C.
6. Pokud není uvedeno jinak, používá se chemikálií stupně
čistoty p. a. „pro analysi". Pro přípravu roztoků i při vlastním rozboru
se používá destilované vody podle ČSN 68 4063 nebo deionizované vody
ekvivalentní jakosti.
7. Koncentrace roztoků se vyjadřuje
- hmotností látky v objemové jednotce roztoku (hmotnostní koncentrace), g/dm3 nebo g/cm3;
- množstvím látky v molech v objemové jednotce roztoku (molární koncentrace), mol/dm3;
- hmotností látky v gramech, obsaženou ve 100 g roztoku (hmotnostní zlomek), % (m/m);
- objemem látky v cm3, obsaženým ve 100 cm3 roztoku (objemový zlomek), % (V/V).
U koncentrovaných kyselin a
amoniaku se koncentrace vyjadřuje hustotou (ρ, g/cm3).
8. Při ředění roztoků, kyselin apod. se stupeň ředění označuje
výrazem „A + B", uváděným v závorkách, přičemž A je objem ředěné látky, B
je objem vody nebo jiné látky použité k ředění.
9. Při standardizaci odměrných roztoků se vychází nejméně ze tří navážek základní látky nebo tří objemů standardního roztoku.
10. Při použití instrumentálních metod analýzy se volí
optimální podmínky měření podle použité metodiky, typu přístroje, stanovované
složky a její koncentrace v analyzovaném vzorku.
Ke kalibraci analyzátorů se používá standardních referenčních materiálů s chemickým složením podobným analyzovaným vzorkům nebo základních látek vyhovující čistoty.
11. Kalibrační křivky se sestrojí nejméně z 5 kalibračních bodů
rovnoměrně rozdělených v intervalu měření, přičemž jejich maximální a minimální
hodnota stanoví hranice intervalu měření.
12. Při každé analýze se současně za stejných podmínek provádí
slepá zkouška pro ověření jakosti chemikálií a pomocných materiálů používaných
při analýze (kelímky apod.).
Rozpětí hodnot slepých zkoušek nesmí přesahovat hodnotu přípustného rozdílu pro stanovovaný obsah prvku v analyzovaném vzorku.
Federální úřad pro normalizaci a měření
|
|
|
|
-- Vynechaný text --