| |
ICS 83.120 Březen 2002
|
|
Plasty - Stanovení a prezentace |
ČSN 64 0009 |
idt ISO 10350-2:2001
Plastics - Acquisition and presentation of comparable single-point data - Part 2: Long-fibre-reinforced plastics
Plastiques - Acquisition et présentation des caractéristiques intrinsèques comparables - Partie 2: Plastiques renforcés par de longues fibres
Kunststoffe - Ermittlung und Darstellung vergleichbarer Einpunktkennwerte - Teil 2: Langfaserverstärkte Kunststoffe
Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 10350-2:2001. Evropská norma EN ISO 10350-2:2001 má status české technické normy.
This standard is the Czech version of the European Standard EN ISO 10350-2:2001. The European Standard EN ISO 10350-2:2001 has the status of a Czech Standard.
|
© Český normalizační institut, 2002 64177 |
Národní předmluva
Struktura normy
Tato norma se společným názvem Plasty - Stanovení a prezentace srovnatelných jednobodových hodnot sestává ze samostatných částí:
– Část 1: Materiály pro tváření
– Část 2: Plasty vyztužené dlouhými vlákny
Citované normy
ISO 62:1999 zavedena v ČSN EN ISO 62:1999 (64 0112) Plasty - Stanovení nasákavosti ve vodě
ISO 75-2-1) dosud nezavedena
ISO 179-1:2000 zavedena v ČSN EN ISO 179-1:2001 (64 0612) Plasty - Stanovení rázové houževnatosti metodou Charpy - Část 1: Neinstrumentovaná rázová zkouška
ISO 179-2:1997 zavedena v ČSN EN ISO 179-2: 2000 (64 0612) Plasty - Stanovení rázové houževnatosti Charpy - Část 2: Instrumentovaná rázová zkouška
ISO 291:1997 zavedena v ČSN EN ISO 291:1998 (64 0204) Plasty - Standardní prostředí pro kondicionování a zkoušení
ISO 527-4:1997 zavedena v ČSN EN ISO 527-4:1998 (64 0604) Plasty - Stanovení tahových vlastností - Část 4: Zkušební podmínky pro izotropní a orthotropní plastové kompozity vyztužené vlákny
ISO 527-5:1997 zavedena v ČSN EN ISO 527-5:1998 (64 0604) Plasty - Stanovení tahových vlastností - Část 5: Zkušební podmínky pro plastové kompozity vyztužené jednosměrnými vlákny
ISO 1172:1996 zavedena v ČSN EN ISO 1172:1999 (64 4041) Textilní sklo - Vyztužené prepregy (předimpregnovaný laminát), lisovací směsi a lamináty - Stanovení obsahu textilního skla a minerálního plniva - Kalcinační metody
ISO 1183 (všechny části) zavedené v ČSN 64 0111 Plasty - Stanovení hustoty a relativní hustoty nelehčených plastů (mod ISO) a v ČSN EN ISO 1183-3 plasty - Stanovení hustoty nelehčených plastů - Část 3: Metoda plynového pyknometru. ISO 1183-1 a ISO 1183-2 dosud nezavedeny
ISO 1268-1:- 2), ISO 1268-2:2001, ISO 1268-3:2000, ISO 1268-4:-3), ISO 1268-5:2001, ISO 1268-6:-4), ISO 1268-7:2001, ISO 1268-8, -9, -10, -11:-5) dosud nezavedeny
ISO 2577:1984 zavedena v ČSN 64 0809:1990 Plasty - Tvrditelné lisovací hmoty - Stanovení smrštění (idt ISO 2577)
ISO 2818:1994 zavedena v ČSN EN ISO 2818:1998 (64 0208) Plasty - Příprava zkušebních těles obráběním
ISO 4589-2:1996 zavedena v ČSN ISO 4589-2:1998 (64 0756) Plasty - Stanovení hořlavosti metodou kyslíkového čísla - Část 2: Zkouška při teplotě okolí
ISO 6603-2:2000 zavedena v ČSN EN ISO 6603-2:2000 (64 0628) Plasty - Stanovení chování tuhých plastů při víceosém rázovém namáhání - Část 2: Instrumentovaná rázová zkouška
ISO 11357-2:1999 nezavedena
ISO 11357-3:1999 nezavedena
ISO 11359-2:1999 nezavedena
ISO 14125:1998 zavedena v ČSN EN ISO 14125:1999 (64 0664) Vlákny vyztužené plastové kompozity - Stanovení ohybových vlastností
_______________
1) Bude publikováno. (Revize ISO 75-2:1993 zavedené v ČSN EN ISO 75-2:1998 (640753) Plasty - Stanovení teploty průhybu při zatížení - Část 2: Plasty a ebonit)
2) , 3), 4), 5) Bude publikováno. (Revize ISO 1268:1974)
ISO 14127:- 6) nezavedena
ISO 14130:1997 zavedena v ČSN EN ISO 14130:1999 (64 0663) Vlákny vyztužené kompozity - Stanovení zdánlivé mezilaminární smykové pevnosti metodou krátkého nosníku
ISO 15310:1999 nezavedena
IEC 60093:1980 zavedena v ČSN IEC 93:1993 (34 6460) Skúšky tuhých elektroizolačných materiálov. Metódy merania vnútornej rezistivity a povrchovej rezistivity tuhých materiálov
IEC 60112:1979 zavedena v ČSN 34 6468:1990 Skúšky tuhých elektroizolačných materiálov. Metoda určovania porovnávacích indexov a indexov tuhých izolačných materiálov proti plazivým prúdom za vlhka (idt IEC 60112)
IEC 60243-1:1998 zavedena v ČSN EN 60243-1:1999 (34 6463) Elektrická pevnost izolačních materiálů - Zkušební metody - Část 1: Zkoušky při průmyslových kmitočtech
IEC 60250:1969 zavedena v ČSN IEC 250:1998 (34 6466) Doporučené postupy ke stanovení permitivity a ztrátového činitele elektroizolačních materiálů při průmyslových, akustických a rozhlasových kmitočtech včetně metrových vlnových délek
IEC 60296:1982 dosud nezavedena
IEC 60695-11-10:1999 zavedena v ČSN EN 60695-11-10:2000 (34 5615) Zkoušení požárního nebezpečí - Část 11-10: Zkoušky plamenem - Zkouška plamenem o výkonu 50W při vodorovné a při svislé poloze vzorku
IEC 60695-11-20:1999 zavedena v ČSN EN 60695-11-20:2000 (34 5615) Zkoušení požárního nebezpečí - Část 11-20: Zkoušky plamenem o výkonu 500 W
Vypracování normy
Zpracovatel: Chemopetrol, a.s., IČO 25003887, ing. Olga Mertlová
Technická normalizační komise: TNK číslo 52 Plasty
Pracovník Českého normalizačního institutu: ing. Ludmila Šolarová
_______________
6) Bude publikováno
Prázdná strana
|
EVROPSKÁ NORMA EN ISO 10350-2 |
ICS 83.120
|
Plasty - Stanovení a prezentace srovnatelných jednobodových hodnot - Plastics - Acquisition and presentation of comparable single-point data - |
|
|
Plastiques - Acquisition et présentation des caractéristiques intrinsèques comparables - Partie 2: Plasriques renforcés par de longues fibres (ISO 10350-2:2001) |
Kunststoffe - Ermittlung und Darstellung vergleichbarer Einpunktkennwerte - (ISO 10350-2:2001) |
Tato evropská norma byla schválena CEN 2001-06-15.
Členové CEN jsou povinni splnit Vnitřní předpisy CEN/CENELEC, v nichž jsou stanoveny podmínky, za kterých se musí této evropské normě bez jakýchkoliv modifikací dát status národní normy. Aktualizované seznamy a bibliografické citace týkající se těchto národních norem lze obdržet na vyžádání v Ústředním sekretariátu nebo u kteréhokoliv člena CEN.
Tato evropská norma existuje ve třech oficiálních verzích (anglické, francouzské, německé). Verze v každém jiném jazyce přeložená členem CEN do jeho vlastního jazyka, za kterou zodpovídá a kterou notifikuje Ústřednímu sekretariátu, má stejný status jako oficiální verze.
Členy CEN jsou národní normalizační orgány Belgie, České republiky, Dánska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Norska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
|
CEN Evropský výbor pro normalizaci European Committee for Standardization Comité Européen de Normalisation Europäisches Komitee für Normung Řídící centrum: rue de Stassart 36, B-1050 Brusel |
Předmluva
Text mezinárodní normy ISO 10350-2:2001 byl vypracován technickou komisí ISO/TC 61 „Plasty“ ve spolupráci s technickou komisí CEN/TC 249 „Plasty“, jejíž sekretariát zajišťuje IBN.
Této evropské normě je nutno nejpozději do prosince 2001 dát status národní normy, a to buď vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání, a národní normy, které jsou s ní v rozporu, je nutno zrušit nejpozději do prosince 2001.
Podle Vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou tuto evropskou normu povinny zavést národní normalizační organizace následujících zemí: Belgie, České republiky, Dánska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Norska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
Oznámení o schválení
Text mezinárodní normy ISO 10350-2:2001 byl schválen CEN jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací.
POZNÁMKA Normativní odkazy na mezinárodní normy jsou uvedeny v příloze ZA (normativní).
Úvod
Podnětem k vypracování této části ISO 10350 bylo zjištění uživatelů plastů vyztužených dlouhými vlákny, že data, která jsou k dispozici, nelze snadno použít ke srovnání vlastností podobných druhů plastů, zvláště jsou-li data přejímána z různých zdrojů. I při použití stejných standardizovaných zkoušek je často možné využívat široký rozsah přípustných alternativních podmínek pro provedení zkoušek, takže získaná data se stávají nesrovnatelnými. Smyslem této části ISO 10350 je definovat určité metody a podmínky zkoušek potřebné ke stanovení a prezentaci hodnot, které umožní platné srovnání materiálů.
Tato část ISO 10350 se zabývá zkouškami, které poskytují „jednobodové hodnoty“ na omezeném počtu vlastností běžně používaných v předmětových normách a pro předběžný výběr materiálů. Jednobodové hodnoty představují nejzákladnější způsob specifikace vlastností materiálů. Tato část ISO 10350 proto představuje první kroky k účinnému výběru a použití plastů v mnoha aplikacích, pro něž byly plasty zamýšleny.
Mnoho vlastností plastů vyztužených dlouhými vlákny je anizotropních. Normy popisující zkušební metody pro stanovení těchto vlastností byly vytvořeny na základě různých postupů pro určité typy výztuže. V této části ISO 10350 jsou popsány vhodné zkušební postupy spíše než určitá geometrie zkušebního tělesa, jak je tomu v části 1 této mezinárodní normy. Je to nutné pro stanovení smysluplných hodnot materiálových vlastností.
Další mezinárodní normy (ISO 11403, části 1, 2 a 3)- 1) se zabývají standardním způsobem stanovení a prezentace tzv. vícebodových hodnot, tj. funkčních závislostí jednobodových vlastností. Lze tak znázornit závislost dané vlastnosti na důležitých faktorech jako je čas, teplota a přítomnost určitého přirozeného nebo chemického prostředí. Tyto normy rovněž zvažují další vlastnosti. Jejich použití poskytne vytvoření dokonalejší databáze hodnot než norma používající pouze jednobodové hodnoty. Norma ISO 11403 proto poskytuje přesnější rozhodování o vhodnosti plastu pro určitou aplikaci. Norma ISO 11403-1, která se zabývá mechanickými vlastnostmi, pomáhá odhadnout chování tvářených dílů, norma ISO 11403-2, která se zabývá zpracovatelskými vlastnostmi, pomáhá předvídat chování taveniny při zpracování. Norma ISO 11403-3 se zabývá vlivy prostředí na vlastnosti. Mohou být zpracovány další části, které budou popisovat další vlastnosti. Tyto různé části ISO 11403 byly původně vytvořeny pro materiály pro tváření. Zkušební metody a zkušební podmínky v nich uvedené proto nemusí být pro stanovení hodnot plastů vyztužených dlouhými vlákny nejvhodnější.
1 Předmět normy
ISO 10350 určuje konkrétní zkušební metody pro stanovení a prezentaci srovnatelných hodnot určitých základních vlastností plastů. Obecně je každá vlastnost popsána prostřednictvím jednotlivé měřené hodnoty. V určitých případech je však vlastnost popsána dvěma hodnotami stanovenými za různých zkušebních podmínek nebo v různých směrech vzhledem k materiálu. Vlastnosti jsou většinou udávány výrobcem v předmětových normách. Tato část ISO 10350 platí pro termoplasty a reaktoplasty vyztužené vlákny, která jsou buď diskontinuální o délce před zpracováním větší než 7,5 mm, nebo kontinuální (např. textilie, rohože s kontinuálními prameny nebo jednosměrné výztuže). Část 1 této mezinárodní normy platí pro nevyztužené a plněné plasty, včetně materiálů vyztužených vlákny kratšími než 7,5 mm.
-- Vynechaný text --