ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA

ICS 73.040; 75.160.10                                                                                                                      Leden 2007

Uhlí a koks - Mechanické vzorkování -
Část 7: Metody pro stanovení shodnosti odběru,
úpravy vzorků a zkoušení

ČSN
ISO 13909-7

44 1314

 

Hard coal and coke - Mechanical sampling - Part 7: Methods for determining the precision of sampling, sample
preparation and testing

Houille et coke - Échantillonnage méchanique - Partie 7: Méthodes pour la détermination de l´échantillonnage, de la
préparation de la echantillon et de l´essai

Steinkohle und Koks - Mechanische Probenahme - Teil 7: Methoden für Bestimmung der Genauigkeit der Probennahme,
Probenaufbereitung und Prüfung

Tato norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 13909-7:2001. Překlad byl zajištěn Českým normalizačním institutem. Má stejný status jako oficiální verze.

This standard is the Czech version of the International Standard ISO13909-7:2001. It was translated by Czech Standards Institute. It has the same status as the official version.

 

 

 

 

 

 


© Český normalizační institut, 2007
Podle zákona č. 22/1997 Sb. smějí být české technické normy rozmnožovány
a rozšiřovány jen se souhlasem Českého normalizačního institutu.

77469


Strana 2

Národní předmluva

Změny proti předchozím normám

Souběžně s touto normou se mohou používat ČSN ISO 9411-1 z října 2000 a ČSN ISO 9411-2 z ledna 1997, které budou zrušeny po převzetí všech částí ČSN ISO 13909 a budou touto normou nahrazeny v celém rozsahu jejich platnosti, tj. pro černá i hnědá uhlí a koks. Datum zrušení ČSN ISO 9411-1:2000 (44 1314) a ČSN ISO 9411-2:1997 (44 1314) bude oznámeno ve Věstníku Úřadu pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Informace o citovaných normativních dokumentech

ISO 13909-1:2001 zavedena v ČSN ISO 13909-1:2003 (44 1314) Uhlí a koks - Mechanické vzorkování -
Část 1: Obecný úvod

ISO 13909-2:2001 zavedena v ČSN ISO 13909-2:2004 (44 1314) Uhlí a koks - Mechanické vzorkování -
Část 3: Uhlí - Vzorkování z proudu

ISO 13909-3:2001 zavedena v ČSN ISO 13909-3:2006 (44 1314) Uhlí a koks - Mechanické vzorkování -
Část 3: Uhlí - Vzorkování ze stacionárních celků

ISO 13909-4:2001 zavedena v ČSN ISO 13909-4:2005 (44 1314) Uhlí a koks - Mechanické vzorkování -
Část 3: Uhlí - Úprava vzorků

ISO 13909-5:2001 zavedena v ČSN ISO 13909-5:2005 (44 1314) Uhlí a koks - Mechanické vzorkování -
Část 5: Koks - Vzorkování z proudu

ISO 13909-6:2001 zavedena v ČSN ISO 13909-6:2006 (44 1314) Uhlí a koks - Mechanické vzorkování -
Část 6: Koks - Úprava vzorků

ISO 13909-8:2001 zavedena v ČSN ISO 13909-8:2006 (44 1314) Uhlí a koks - Mechanické vzorkování -
Část 8: Metody zkoušení systematické chyby

Souvisící ČSN

ČSN 44 1310 Tuhá paliva. Označování analytických ukazatelů a vzorce přepočtů výsledků rozborů na různé stavy paliva

ČSN ISO 1213-2 (44 1319) Tuhá paliva. Terminologie. Část 2: Termíny vztahující se ke vzorkování, zkoušení a analýze

ČSN ISO 3534-1 (01 0216) Statistika - Slovník a značky - Část 1: Pravděpodobnost a obecné statistické termíny

ČSN ISO 3534-2 (01 0216) Statistika - Slovník a značky - Část 2: Statistické řízení jakosti

Vypracování normy

Zpracovatel: TEKO, Praha 8, Čimická 1021/2, IČ 40684857, Ing. Zdeněk Krejčík, Ing. Pavel Tyle

Pracovník Českého normalizačního institutu: Ing. Jitka Bílá


Strana 3

MEZINÁRODNÍ NORMA

Uhlí a koks - Mechanické vzorkování -                                                             ISO 13909-7
Část 7: Metody pro stanovení shodnosti                                                       
První vydání
vzorkování, úpravy vzorků a zkoušení                                                           
2001-12-15

ICS 73.040; 75.160.10

Obsah

Strana

Úvod................................................................................................................................................................................................... 4

1          Předmět normy.................................................................................................................................................................... 5

2          Citované normativní dokumenty....................................................................................................................................... 5

3          Termíny a definice............................................................................................................................................................... 5

4          Obecně.................................................................................................................................................................................. 5

5          Rovnice vztahující se k faktorům ovlivňujících shodnost............................................................................................. 6

6          Odhad rozptylu primárního dílčího vzorku....................................................................................................................... 8

7          Metody pro odhad shodnosti............................................................................................................................................ 9

8          Výpočet shodnosti............................................................................................................................................................. 13

9          Metody kontroly chyb při úpravě vzorků a zkoušení..................................................................................................... 14

Příloha A (informativní) Metoda variogramu pro stanovení rozptylu..................................................................................... 25

A.1       Obecně................................................................................................................................................................................ 25

A.2       Výpočet a úprava variogramu.......................................................................................................................................... 26

A.3       Výpočet rozptylu vzorkování.............................................................................................................................................. 26

A.4       Výpočet počtu dílčích vzorků............................................................................................................................................ 26

A.5       Výpočet celkového rozptylu.............................................................................................................................................. 27

A.6       Příklad výpočtu vzorkování a celkového rozptylu.......................................................................................................... 27

Příloha B (informativní) Metoda odhadu pro stanovení shodnosti vzorkování podle Grubbse....................................... 31

B.1       Obecně................................................................................................................................................................................ 31

B.2       Volba velikosti podcelku pro měření shodnosti.......................................................................................................... 31

B.3       Volba počtu dílčích vzorků ze zastaveného pásu a intervaly odběru........................................................................ 31

B.4       Úprava a analýza zkušebních vzorků off-line................................................................................................................ 31

B.5       Odhad rozptylu úpravy a zkoušení systémových vzorků............................................................................................. 31

B.6       Výpočet rozptylů podcelku pro systém vzorkování a referenčních hrubých vzorků ze zastaveného pásu......... 31

B.7       Výpočet celkové shodnosti vzorkování, úpravy a zkoušení off-line........................................................................... 37

B.8       Prošetření významu odhadu shodnosti........................................................................................................................ 37

Bibliografie...................................................................................................................................................................................... 39


Strana 4

Předmluva

ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci) je celosvětovou federací národních normalizačních orgánů (členů ISO). Mezinárodní normy obvykle připravují technické komise ISO. Každý člen ISO, který se zajímá o předmět, pro který byla vytvořena technická komise, má právo být v této technické komisi zastoupen. Práce se zúčastňují také vládní i nevládní mezinárodní organizace, s nimiž ISO navázala pracovní styk. ISO úzce spolupracuje s Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC) ve všech záležitostech normalizace v elektrotechnice.

Mezinárodní normy se připravují v souladu s pravidly, uvedenými ve Směrnici ISO/IEC, Část 3.

Předlohy mezinárodních norem jsou zpracovány v souladu s pravidly danými směrnicemi ISO/IEC, část 1.

Návrhy mezinárodních norem, přijaté technickými komisemi se rozesílají členům ISO k hlasování. Vydání mezinárodní normy vyžaduje souhlas alespoň 75 % hlasujících členů.

Existuje možnost, že některé z prvků této mezinárodní normy jsou předmětem patentových práv.
ISO nesmí být činěna odpovědnou za identifikování některých nebo veškerých takových patentových práv.

Mezinárodní norma ISO 13909-7 byla vypracována technickou komisí ISO/TC 27, Tuhá paliva, subkomise SC 4, Vzorkování.

ISO 13909 ruší a nahrazuje ISO 9411-1:1994, Tuhá paliva - Mechanické vzorkování z proudu - Část 1:Uhlí a ISO 9411-2:1993, Tuhá paliva - Mechanické vzorkování z proudu - Část 2: Koks, pro které je technickou revizí. Rovněž nahrazuje metody mechanického vzorkování uhlí a koksu, uvedené v ISO 1988:1975, Černá uhlí - Vzorkování a ISO 2309 :1980, Koks - Vzorkování.

ISO 13909 se skládá z těchto částí pod obecným názvem Uhlí a koks - Mechanické vzorkování.

- Část 1: Obecný úvod

- Část 2: Uhlí - Vzorkování z proudu

- Část 3: Uhlí - Vzorkování ze stacionárních celků

- Část 4: Uhlí - Úprava zkušebních vzorků

- Část 5: Koks - Vzorkování z proudu

- Část 6: Koks - Úprava zkušebních vzorků

- Část 7: Metody stanovení shodnosti vzorkování, úpravy vzorků a zkoušení

- Část 8: Metody zkoušení systematické chyby

Přílohy A a B této části ISO 13909 mají pouze informativní charakter.


Strana 5

Úvod

Pokud se vyžaduje míra shodnosti, zvažují se dvě odlišné možnosti. Podle první se provede odhad shodnosti, kterou lze očekávat, z již existujícího schématu vzorkování a pokud se liší od požadované shodnosti, příslušně se upraví. Podle druhé se shodnost dosažená na daném celku odhadne z dosažených experimentálních výsledků s použitím specificky sestaveného schématu vzorkování.

Rovnice v této části ISO 13909 jsou založeny na předpokladu, že jakost paliva ve vzorkované hmotnosti se mění náhodně a stanovené hodnoty mají normální rozdělení. Žádný z těchto předpokladů není zcela správný. I když předpoklad, že stanovené hodnoty vykazují normální rozdělení, není pro některé hodnoty znaků jakosti zcela splněn, tato odchylka neovlivní platnost vzorců pro kontrolu shodnosti, neboť používaná statistika není velmi citlivá k nenormalitě. Avšak přesně řečeno, konfidenční meze nebudou vždy kolem průměru rozděleny symetricky. Pro většinu praktického využívání shodnosti však chyby nejsou významné.

Poznámka Termínpalivo“ se v textu používá, když se v kontextu týká uhlí i koksu, pokud se týká výlučně jen jednoho, používá se termín „uhlí“ nebo „koks“.

1 Předmět normy

V této části ISO 13909 jsou sestaveny rovnice propojující proměnné, které přispívají k celkové shodnosti vzorkování. Jsou uvedeny metody pro odhad celkové shodnosti a pro odvození hodnot rozptylu primárního dílčího vzorku, který lze použít k modifikaci schématu vzorkování ke změně shodnosti. Rovněž jsou popsány metody pro kontrolu rozptylu při úpravě vzorků a zkoušení.



-- Vynechaný text --