ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA

ICS 91.140.30 Říjen 2012

Particulate air filters for general ventilation – Determination of the filtration performance

Filtres à air de ventilation générale pour l’élimination des particules – Détermination des performances de filtration

Partikel-Luftfilter für die allgemeine Raumlufttechnik – Bestimmung der Filterleistung

Tato norma je českou verzí evropské normy EN 779:2012. Překlad byl zajištěn Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Má stejný status jako oficiální verze.

This standard is the Czech version of the European Standard EN 779:2012. It was translated by the Czech Office for Standards, Metrology and Testing. It has the same status as the official version.

Nahrazení předchozích norem

Touto normou se nahrazuje ČSN EN 779 (12 5001) z června 2003.

Národní předmluva

Změny proti předchozí normě

Oproti předchozímu vydání normy se jedná o zcela přepracované znění. Hlavní změny proti předchozímu vydání normy jsou uvedeny v předmluvě evropské normy.

Informace o citovaných dokumentech

EN ISO 5167-1:2003 zavedena v ČSN EN ISO 5167-1:2003 (25 7710) Měření průtoku tekutin pomocí snímačů diferenčního tlaku vložených do zcela zaplněného potrubí kruhového průřezu – Část 1: Obecné principy a požadavky

ISO 2854:1976 zavedena v ČSN ISO 2854:1994 (01 0234) Statistická interpretace údajů – Odhady a testy středních hodnot a rozptylů

ISO 12103-1:1997 nezavedena

Souvisící ČSN

ČSN EN 1822-1 Vysoce účinné filtry vzduchu (HEPA a ULPA) – Část 1: Klasifikace, ověřování vlastností, označování

ČSN EN 1822-3 Vysoce účinné filtry vzduchu (HEPA a ULPA) – Část 3: Zkušební média plochých filtrů

Vypracování normy

Zpracovatel: Centrum technické normalizace, Fakulta strojní ČVUT v Praze, IČ 68407700,
Doc. Ing. Jiří Hemerka, CSc.

Technická normalizační komise: TNK 75 Vzduchotechnická zařízení

Pracovník Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví: Ing. Jan Kolomazník

EVROPSKÁ NORMA EN 779
EUROPEAN STANDARD
NORME EUROPÉENNE
EUROPÄISCHE NORM Duben 2012

ICS 91.140.30 Nahrazuje EN 779:2002

Filtry atmosférického vzduchu pro odlučování částic pro všeobecné větrání – Stanovení filtračních parametrů

Particulate air filters for general ventilation – Determinationof the filtration performance 

Tato evropská norma byla schválena CEN dne 2012-04-14.

Členové CEN jsou povinni splnit vnitřní předpisy CEN/CENELEC, v nichž jsou stanoveny podmínky, za kterých se musí této evropské normě bez jakýchkoliv modifikací dát status národní normy. Aktualizované seznamy a bibliografické citace týkající se těchto národních norem lze obdržet na vyžádání v Řídicím centru CEN-CENELEC nebo u kteréhokoliv člena CEN.

Tato evropská norma existuje ve třech oficiálních verzích (anglické, francouzské, německé). Verze v každém jiném jazyce přeložená členem CEN do jeho vlastního jazyka, za kterou zodpovídá a kterou notifikuje Řídicímu centru CEN-CENELEC, má stejný status jako oficiální verze.

Členy CEN jsou národní normalizační orgány Belgie, Bulharska, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Chorvatska, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska, Švýcarska a Turecka.

CEN

Evropský výbor pro normalizaci

European Committee for Standardization

Comité Européen de Normalisation

Europäisches Komitee für Normung

Řídicí centrum: Avenue Marnix 17, B-1000 Brusel

© 2012 CEN Veškerá práva pro využití v jakékoli formě a jakýmikoli prostředky Ref. č. EN 779:2012 E
jsou celosvětově vyhrazena národním členům CEN.

Obsah

Strana

Předmluva 6

Úvod 7

1 Předmět normy 8

2 Citované dokumenty 8

3 Termíny a definice 8

4 Značky a zkratky 11

5 Požadavky 13

6 Třídění 13

7 Zkušební trať a zařízení 14

7.1 Zkušební podmínky 14

7.2 Zkušební trať 14

7.3 Tvorba aerosolu – DEHS zkušební aerosol 16

7.4 Systém odběru vzorku aerosolu 17

7.5 Měření průtoku 17

7.6 Počítač částic 18

7.7 Zařízení pro měření diferenčního tlaku 18

7.8 Podavač prachu 18

8 Způsobilost zkušební tratě a zařízení 21

8.1 Rovnoměrnost rychlosti proudu vzduchu ve zkušebním potrubí 21

8.2 Rovnoměrnost rozptýlení aerosolu ve zkušebním potrubí 21

8.3 Přesnost stanovení velikosti částic 22

8.4 Nulový test počítače částic 22

8.5 Zkouška na přetížení počítače částic 22

8.6 Zkouška 100% účinnosti filtrace 23

8.7 Zkouška 0% účinnosti filtrace 23

8.8 Doba odezvy generátoru částic 23

8.9 Kalibrace zařízení k měření tlaku 23

8.10 Kontrola tlakové ztráty 23

8.11 Průtok vzduchu podavačem prachu 24

8.12 Přehled požadavků na způsobilost zařízení 25

8.13 Údržba zařízení 25

9 Zkušební materiály 26

9.1 Zkušební vzduch – čistota, teplota a vlhkost 26

9.2 Zkušební aerosol 26

9.3 Zátěžový prach 26

9.4 Koncový filtr 27

10 Postup zkoušky 27

10.1 Příprava filtru ke zkoušce 27

10.2 Počáteční tlaková ztráta 27

10.3 Počáteční účinnost 27

10.3.1 Obecně 27

10.3.2 Měření účinnosti 27

10.4 Zatěžování prachem 28

10.4.1 Postup zatěžování prachem 28

10.4.2 Odlučivost 29

10.4.3 Účinnost 29

Strana

10.4.4 Střední účinnost 30

10.4.5 Jímavost filtru 30

11 Zkušební metoda pro vybíjení filtračního materiálu 30

11.1 Obecně 30

11.2 Zkušební zařízení 30

11.3 Příprava zkušebních vzorků 32

11.4 Měření účinnosti filtračního materiálu 32

11.4.1 Obecně 32

11.4.2 Zkouška isopropanolem 32

11.4.3 Vyjádření výsledků 32

11.5 Zpráva 33

12 Nejistota výpočtu výsledků zkoušky 33

13 Uvádění výsledků 34

13.1 Obecně 34

13.2 Interpretace zpráv o zkoušce 34

13.3 Souhrn 35

13.4 Účinnost 36

13.5 Tlaková ztráta a průtok vzduchu 36

13.6 Odlučivost a jímavost filtru 36

13.7 Označování 37

Příloha A  (informativní) Uvolňování z filtrů 44

A.1 Obecně 44

A.2 Uvolňování 44

A.2.1 Odskok částic 44

A.2.2 Uvolňování vláken nebo částeček z filtračního materiálu 44

A.2.3 Zpětné strhávání částic 44

A.3 Zkoušení 45

A.4 Odkazy 45

Příloha B (informativní) Komentář 46

B.1 Obecně 46

B.2 Třídění 46

B.3 Zkouška 46

B.3.1 Zkušební aerosol 46

B.3.2 Zátěžový prach 46

B.3.3 Rozptýlení a odebírání vzorků aerosolu 47

B.3.4 Charakteristika počítače částic 47

B.3.5 Zkouška plochého filtru 47

B 4 Filtrační charakteristiky 48

B.4.1 Obecně 48

B.4.2 Tlaková ztráta 48

B.4.3 Účinnost vybitého filtračního materiálu 48

Příloha C (informativní) Výpočet tlakové ztráty 49

Příloha D  (informativní) Příklad úplné zprávy o výsledku zkoušek 50

D.1 Příklad zprávy o výsledku zkoušek 50

D.2 Příklady výpočtů 56

D.3 Konečné výsledky při 450 Pa 59

Bibliografie 60

Předmluva

Tento dokument (EN 779:2012) vypracovala technická komise CEN/TC 195 Filtry atmosférického vzduchu pro všeobecné čištění vzduchu, jejíž sekretariát zajišťuje UNI.

Této evropské normě je nutno nejpozději do října 2012 dát status národní normy, a to buď vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání, a národní normy, které jsou s ní v rozporu, je nutno zrušit nejpozději do října 2012.

Upozorňuje se na možnost, že některé prvky tohoto dokumentu mohou být předmětem patentových práv. CEN [a/nebo CENELEC] nelze činit odpovědným za identifikaci jakéhokoliv nebo všech patentových práv.

Tento dokument nahrazuje EN 779:2002.

EN 779:2012 je založena na zkušební metodě podle EN 779:2002. Obsahuje rozsáhlé zkušební postupy na zkušební trati a postupy, které poskytují informace o skutečném chování filtrů vzduchu pro odlučování částic (viz „úvod“).

Přílohy A až D jsou informativní.

Podle vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou tuto evropskou normu povinny zavést národní normalizační organizace následujících zemí: Belgie, Bulharska, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Chorvatska, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska, Švýcarska a Turecka.

Úvod

Obecně

Postupy popsané v této normě byly vyvinuty z postupů uvedených v EN 779:2002. Základní konstrukce zkušební trati uvedené v EN 779:2002 zůstává nezměněna. Zkušební aerosol DEHS (nebo ekvivalentní) je rovnoměrně rozptýlen napříč kanálem před zkoušeným filtrem. Reprezentativní vzorky aerosolu v místě před a za filtrem jsou analyzovány optickým počítačem částic (OPC) tak, aby poskytly informace o účinnosti filtrace v závislosti na velikosti částice.

Třídění

Třídicí systém filtrů podle EN 779:2002 (obsahující skupiny filtrů F a G) byl změněn na tři skupiny filtrů (F-filtry, M-filtry a G-filtry).

Filtry, u nichž byla zjištěna hodnota střední účinnosti menší než 40 % pro částice 0,4 mm, budou zařazeny do skupiny G a účinnost uvedena jako „< 40 %“. Třídění G-filtrů (G1 – G4) je založeno na jejich střední odlučivosti při zatěžování prachem.

Filtry, u nichž byla zjištěna hodnota střední účinnosti od 40 % do hodnoty menší než 80 % pro částice 0,4 mm, budou zařazeny do skupiny M (M5, M6) a jejich zatřídění je založeno na hodnotě střední účinnosti (0,4 mm). Třídy filtrů F5 a F6 se změnily na M5 a M6, ale se stejnými požadavky jako u starého třídicího systému.

Filtry, u nichž byla zjištěna hodnota střední účinnosti 80 % a více pro částice 0,4 mm, budou zařazeny do skupiny F (F7 – F9) a jejich zatřídění je založeno na hodnotě střední účinnosti (0,4 mm) jako u starého systému a hodnotě minimální účinnosti filtrace během zkoušky.

Zkušební aerosol

Zkušební aerosol DEHS (nebo ekvivalentní) byl vybrán pro zkoušky účinnosti z následujících důvodů:

• U zkušebních metod podle EN 779:2002 a Eurovent 4/9 byla jejich uživateli získána taková zkušenost, že již existuje vhodné experimentální vybavení ke zkouškám filtrů.

• Kapalné aerosoly se snadno generují v požadovaných koncentracích, velikostním rozsahu a stupni konzistence.

• Nezředěný DEHS se používá k tvorbě nenabitého aerosolu.

• Ke kalibraci počítačů částic se používají kulové latexové částice. Stanovení rozdělení velikostí kulových kapalných částic s použitím optických počítačů částic je mnohem přesnější, než v případě použití nekulových tuhých částic solí a zkušebních prachů.

Charakteristiky filtrace

Iniciativy, které jsou zaměřeny na potenciální problémy zpětného strhávání a uvolňování částic z filtrů jsou zahrnuty v příloze A.

Při ideálním filtračním procesu by každá částice při prvním kontaktu s vláknem filtru měla být natrvalo odloučena, ale přicházející částice mohou narazit na zachycené částice a uvolnit je zpět do proudu vzduchu. Vlivem mechanických sil se mohou také z filtru uvolňovat vlákna nebo částice ze samotného filtru. Z pohledu uživatele by i toto mohlo být důležité znát, ale takové chování by pravděpodobně nebylo zaznamenáno systémem s počítačem částic a postupem podle této normy.

Určité typy filtračních materiálů spoléhají na elektrostatické účinky k dosažení vysokých účinností při nízkém odporu proudu vzduchu. Vystavení filtračních materiálů určitým typům prachů, jako jsou částice ze spalovacích procesů v běžném atmosférickém vzduchu nebo olejová mlha, může neutralizovat tyto náboje s tím výsledkem, že parametry filtru se výrazně změní. Je důležité, aby si uživatelé byli vědomi nebezpečí potenciálního zhoršení parametrů filtru při ztrátě náboje. Je také důležité, aby byly k dispozici prostředky pro identifikaci případů, kde toto nebezpečí existuje. Popsaný zkušební postup vybití filtračního materiálu ustanovuje metodu pro zjištění filtrů s takovým typem chování. Tento postup se používá pro stanovení, zda je účinnost filtrace závislá na elektrostatickém odlučovacím mechanismu a poskytnutí kvantitativních informací o důležitosti elektrostatického odlučování.

1 Předmět normy

Tato evropská norma se vztahuje na filtry vzduchu pro odlučování částic pro všeobecné větrání. Tyto filtry jsou zatříděny podle jejich parametrů změřených podle tohoto zkušebního postupu.

Tato evropská norma obsahuje požadavky, které musí filtry pro odlučování částic splňovat. Popisuje zkušební metody a zkušební trať pro měření parametrů filtrů.

Za účelem získání výsledků pro porovnání a zatřídění filtrů musí být filtry pro odlučování částic zkoušeny se dvěma syntetickými aerosoly, jedním jemným aerosolem pro měření účinnosti filtrace jako funkce velikosti částic v rozsahu velikostí od 0,2 mm do 3,0 mm a druhým hrubým aerosolem pro získání informace o jímavosti filtru a v případě hrubých filtrů i účinnosti filtrace pro hrubý zátěžový prach (odlučivost). 

Tato evropská norma platí pro filtry s počáteční účinností filtrace menší než 98 % pro částice 0,4 mm. Filtry musí být zkoušeny při objemovém průtoku vzduchu mezi 0,24 m³/s (850 m³/h) a 1,5 m³/s (5400 m³/h).

Samy výsledky filtračních parametrů získané podle této normy nemohou být kvantitativně použity pro předpověď parametrů v provozu s ohledem na účinnost a životnost. Další faktory, které ovlivňují filtrační parametry a mají být vzaty v úvahu, jsou popsány v příloze A (informativní).

Konec náhledu - text dále pokračuje v placené verzi ČSN.