ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA
ICS 91.140.30 Duben 2018
Vzduchové filtry pro všeobecné větrání – |
ČSN 12 5009 |
idt ISO 16890-1:2016
Air filters for general ventilation –
Part 1: Technical specifications, requirements and classification system based
upon particulate matter efficiency (ePM)
Filtres à air de ventilation
générale –
Partie 1: Spécifications techniques, exigences et système de
classification fondé sur l’efficacité des particules en suspension (ePM)
Luftfilter
für die allgemeine Raumlufttechnik –
Teil 1: Technische Bestimmungen, Anforderungen und
Effizienzklassifizierungssystem basierend auf Feinstaub (PM)
Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 16890-1:2016. Překlad byl zajištěn Českou agenturou pro standardizaci. Má stejný status jako oficiální verze.
This standard is the Czech version of the European Standard EN ISO 16890-1:2016. It was translated by the Czech Standardization Agency. It has the same status as the official version.
Nahrazení předchozích norem
Touto normou se nahrazuje ČSN EN ISO 16890-1 (12 5009) z listopadu 2017.
Národní předmluva
Změny proti předchozí normě
Proti předchozí normě dochází ke změně způsobu převzetí EN ISO 16890-1:2016 do soustavy norem ČSN. Zatímco ČSN EN ISO 16890-1 z listopadu 2017 převzala EN ISO 16890-1:2016 schválením k přímému používání jako ČSN oznámením ve Věstníku ÚNMZ, tato norma ji přejímá překladem.
Informace o citovaných dokumentech
ISO 15957 zavedena v ČSN EN ISO 15957 (12 5007) Zkušební prachy pro hodnocení filtračních zařízení
ISO 16890-2 zavedena v ČSN EN ISO 16890-2 (12 5009) Vzduchové filtry pro všeobecné větrání – Část 2: Měření účinnosti odlučování částic a odporu proti proudění vzduchu
ISO 16890-3 zavedena v ČSN EN ISO 16890-3 (12 5009) Vzduchové filtry pro všeobecné větrání – Část 3: Stanovení účinnosti gravimetrické metody a odporu proti proudění vzduchu pomocí hmotnosti zachyceného zkušebního prachu)
ISO 16890-4 zavedena v ČSN EN ISO 16890-4 (12 5009) Vzduchové filtry pro všeobecné větrání – Část 4: Metoda určující stanovení minimální zkušební účinnosti odlučování částic
ISO 29464:2011 zavedena
v ČSN ISO 29464:2012 (12 5300) Zařízení pro čištění vzduchu a jiných
plynů –
Terminologie
Souvisící ČSN
ČSN EN 12341:2014 (83 5612) Kvalita ovzduší – Referenční gravimetrická metoda stanovení hmotnostní koncentrace frakcí aerosolových částic PM10 a PM2,5
ČSN EN 779:2012 (12 5001) Filtry atmosférického vzduchu pro odlučování částic pro všeobecné větrání – Stanovení filtračních parametrů
Upozornění na národní poznámky
Do normy byly k článku 3.6, obrázku 4, tabulky B.2, B.4, C.1 a C.2 doplněny národní poznámky.
Vypracování normy
Zpracovatel: Centrum technické normalizace, Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT v Praze, IČO 68407700, Doc. Ing. Jiří Hemerka, CSc. a Ing. Pavel Vybíral, Ph.D.
Technická normalizační komise: TNK 75 Vzduchotechnická zařízení
Pracovník České agentury pro standardizaci: Ing. Michal Dalibor
Česká agentura pro standardizaci je státní příspěvková organizace zřízená Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví na základě ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
EVROPSKÁ NORMA EN
ISO 16890-1
EUROPEAN STANDARD
NORME EUROPÉENNE
EUROPÄISCHE NORM Prosinec 2016
ICS 91.140.30 Nahrazuje EN 779:2012
Vzduchové filtry pro všeobecné větrání –
Část 1: Technické specifikace, požadavky a klasifikační metody založené
na účinnosti odlučování částic (ePM)
(ISO 16890-1:2016)
Air filters for general ventilation –
Part 1: Technical specifications, requirements and classification system based
upon particulate matter efficiency (ePM)
(ISO 16890-1:2016)
Filtres à air de
ventilation générale – |
Luftfilter für die allgemeine
Raumlufttechnik – |
Tato evropská norma byla schválena CEN dne 2016-09-19.
Členové CEN jsou povinni splnit vnitřní předpisy
CEN/CENELEC, v nichž jsou stanoveny podmínky, za kterých se této evropské
normě bez jakýchkoliv modifikací uděluje status národní normy. Aktualizované
seznamy a biblio-
grafické citace týkající se těchto národních norem lze obdržet na vyžádání
v Řídicím centru CEN-CENELEC nebo u kteréhokoliv člena CEN.
Tato evropská norma existuje ve třech oficiálních verzích (anglické, francouzské, německé). Verze v každém jiném jazyce přeložená členem CEN do jeho vlastního jazyka, za kterou zodpovídá a kterou notifikuje Řídicímu centru CEN-CENELEC, má stejný status jako oficiální verze.
Členy CEN jsou národní normalizační orgány Belgie, Bulharska, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Chorvatska, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Srbska, Španělska, Švédska, Švýcarska a Turecka.
Evropský výbor pro normalizaci European Committee for Standardization Comité Européen de Normalisation Europäisches Komitee für Normung Řídicí centrum CEN-CENELEC: Avenue Marnix 17, B-1000 Brusel © 2016 CEN Veškerá
práva pro využití v jakékoli formě a jakýmikoli prostředky Ref.
č. EN ISO 16890-1:2016 E |
Tento dokument (EN 16890-1:2016) vypracovala technická komise ISO/TC 142 Zařízení na čištění vzduchu a jiných plynů, ve spolupráci s technickou komisí CEN/TC 195 Vzduchové filtry pro všeobecné čistění vzduchu, jejíž sekretariát zajišťuje UNI.
Této evropské normě je nutno nejpozději do června 2017 udělit status národní normy, a to buď vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání, a národní normy, které jsou s ní v rozporu, je nutno zrušit nejpozději do června 2017.
Upozorňuje se na možnost, že některé prvky tohoto dokumentu mohou být předmětem patentových práv. CEN [a/nebo CENELEC] nelze činit odpovědným za identifikaci jakéhokoliv nebo všech patentových práv.
Tento dokument nahrazuje EN 779:2012.
Tento dokument byl vypracován na základě mandátu uděleného CEN Evropskou komisí a Evropským sdružením volného obchodu.
Podle vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou tuto evropskou normu povinny zavést národní normalizační organizace následujících zemí: Belgie, Bulharska, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Chorvatska, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Srbska, Španělska, Švédska, Švýcarska a Turecka.
Oznámení o schválení
Text ISO 16890-1:2016 byl schválen CEN jako EN ISO 16890-1:2016 bez jakýchkoliv modifikací.
Strana
Předmluva..................................................................................................................................................................................................... 6
Úvod…............................................................................................................................................................................................................ 7
1......... Předmět normy................................................................................................................................................................................ 8
2......... Citované dokumenty....................................................................................................................................................................... 8
3......... Termíny a definice........................................................................................................................................................................... 8
3.1...... Odlučivost a účinnost...................................................................................................................................................................... 8
3.4...... Průtoky vzduchu............................................................................................................................................................................... 9
3.5...... Aerosolové částice........................................................................................................................................................................ 10
3.7...... Velikost částice a průměr............................................................................................................................................................. 10
4......... Značky a zkratky............................................................................................................................................................................ 11
5......... Technická specifikace a požadavky.......................................................................................................................................... 11
5.1...... Obecně............................................................................................................................................................................................ 11
5.2...... Materiál............................................................................................................................................................................................ 11
5.3...... Jmenovitý průtok vzduchu........................................................................................................................................................... 11
5.4...... Odpor proudu vzduchu................................................................................................................................................................. 12
5.5...... Křivky frakční účinnosti (spektrum účinnosti podle velikosti částice).................................................................................. 12
5.6...... Odlučivost....................................................................................................................................................................................... 12
6......... Zkušební metody a postup.......................................................................................................................................................... 12
7......... Klasifikační systém založený na účinnosti odlučování aerosolových částic (ePM)......................................................... 13
7.1...... Definice standardizovaného rozdělení velikosti částic okolního vzduchu......................................................................... 13
7.2...... Výpočet účinnosti odlučování aerosolových částic (ePM)..................................................................................................... 14
7.3...... Klasifikace...................................................................................................................................................................................... 15
8......... Uvádění výsledků.......................................................................................................................................................................... 16
8.1...... Obecně............................................................................................................................................................................................ 16
8.2...... Interpretace zpráv o zkoušce...................................................................................................................................................... 16
8.3...... Souhrn............................................................................................................................................................................................. 17
Příloha A (informativní) Uvolňování z filtrů........................................................................................................................................... 21
Příloha B (informativní) Příklady............................................................................................................................................................. 23
Příloha C (informativní) Odhad koncentrace jemného prachu za filtrem....................................................................................... 26
Bibliografie.................................................................................................................................................................................................. 29
ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci) je celosvětová
federace národních normalizačních orgánů (členů ISO). Mezinárodní normy obvykle vypracovávají technické komise ISO.
Každý člen ISO, který se zajímá o předmět, pro který byla vytvořena
technická komise, má právo být v této technické komisi zastoupen. Práce se
zúčastňují také vládní i nevládní
mezinárodní organizace, s nimiž ISO navázala pracovní styk. ISO úzce
spolupracuje s Mezi-
národní elektrotechnickou komisí (IEC) ve všech záležitostech normalizace
v elektrotechnice.
Postupy použité při tvorbě tohoto dokumentu a postupy určené pro jeho další udržování jsou popsány ve směrnicích ISO/IEC, část 1. Zejména se má věnovat pozornost rozdílným schvalovacím kritériím potřebným pro různé druhy dokumentů ISO. Tento dokument byl vypracován v souladu s redakčními pravidly uvedenými ve směrnicích ISO/IEC, část 2 (viz www.iso.org/directives).
Upozorňuje se na možnost, že některé prvky tohoto dokumentu mohou být předmětem patentových práv. ISO nelze činit odpovědnou za identifikaci jakéhokoliv nebo všech patentových práv. Podrobnosti o jakýchkoliv patentových právech identifikovaných během přípravy tohoto dokumentu budou uvedeny v úvodu a/nebo v seznamu patentových prohlášení obdržených ISO (viz www.iso.org/patents).
Jakýkoliv obchodní název použitý v tomto dokumentu se uvádí jako informace pro usnadnění práce uživatelů a neznamená schválení.
Vysvětlení významu specifických termínů a výrazů ISO, které se vztahují k posuzování shody, jakož i informace o tom, jak ISO dodržuje principy WTO týkající se technických překážek obchodu (TBT), jsou uvedeny na tomto odkazu URL: Foreword – Supplementary information.
Za tento dokument je odpovědná komise ISO/TC 142 Zařízení na čištění vzduchu a jiných plynů.
Toto první vydání normy ISO 16890-1 společně s normami ISO 16890-2, ISO 16890-3 a ISO 16890-4 zrušuje a nahrazuje technicky revidovanou normu ISO/TS 21220: 2009.
ISO 16890 sestává z následujících částí se společným názvem Vzduchové filtry pro všeobecné větrání:
– Část 1: Technické specifikace, požadavky a klasifikační metody založené na účinnosti odlučování částic (ePM)
– Část 2: Měření účinnosti odlučování částic a odporu proti proudění vzduchu
– Část 3: Stanovení účinnosti gravimetrické metody a odporu proti proudění vzduchu pomocí hmotnosti zachyceného zkušebního prachu
– Část 4: Metoda určující stanovení minimální zkušební účinnosti odlučování částic
Účinky aerosolových částic (PM) na lidské zdraví byly v minulých desetiletích rozsáhle studovány. Výsledky ukazují, že jemný prach může být vážným zdravotním rizikem, přispívající nebo dokonce způsobující dýchací a kardiovaskulární nemoci. Podle rozsahu velikosti částic mohou být definovány různé třídy (frakce) aerosolových částic. Nejdůležitější jsou frakce částic PM10, PM2,5 a PM1. Podle americké Agentury pro životní prostředí (EPA), Světové zdravotnické organizace (WHO) a Evropské unie je frakce částic PM10 definována jako aerosolové částice, které projdou velikostně-selektivním vstupem (třídičem) s účinností odloučení 50 % pro částici aerodynamického průměru 10 mm. Podobně jsou definovány frakce částic PM2,5 a PM1. Tato definice však není přesná, pokud není blíže definována metoda odběru vzorku a vstupní třídicí element s jasně určenou třídicí křivkou. V Evropě je referenční metoda pro odběr vzorku a měření frakce částic PM10 popsána v EN 12341. Princip měření je založen na záchytu frakce částic PM10 okolních aerosolových částic na filtru a gravimetrickém stanovení hmotnosti (viz směrnice Rady EU 1999/30/EC z 22. dubna 1999).
Protože přesná definice PM10, PM2,5 a PM1 je dosti složitá a není jednoduché tyto frakce měřit, veřejné autority jako americká EPA nebo německá Federální agentura pro životní prostředí (Umweltbundesamt) stále více ve svých publikacích používají jednodušší definici frakce částic PM10 jako částice menší nebo rovné 10 mm. Protože tato odchylka oproti výše uvedené složité „oficiální“ definici nemá významný dopad na účinnost odloučení částic na filtračním prvku (filtru), série norem ISO 16890 se odkazuje na tuto zjednodušenou definici frakcí částic PM10, PM2,5 a PM1.
Aerosolové částice PM v souvislosti se sérií ISO 16890 označují velikostní frakci přírodního aerosolu (kapalné a tuhé částice) rozptýlené v okolním vzduchu. Symbol ePMx označuje účinnost zařízení na čištění vzduchu pro částice s opticky stanoveným průměrem mezi 0,3 mm a x mm. V sérii ISO 16890 jsou pro uvedené hodnoty účinností použity následující rozsahy velikostí částic.
Tabulka 1 – Rozsah opticky stanovených velikostí částic pro definici účinností ePMx
Účinnost |
Rozsah velikostí, mm |
ePM10 |
0,3 ≤ × ≤10 |
ePM2,5 |
0,3 ≤ × ≤2,5 |
ePM1 |
0,3 ≤ × ≤1 |
Vzduchové filtry pro všeobecné větrání se široce používají ve vytápění, větrání a klimatizaci budov. U těchto aplikací filtry snižováním koncentrace aerosolových částic výrazně ovlivňují kvalitu vnitřního vzduchu a tudíž zdraví lidí. Aby se umožnila projektantům a personálu údržby volba správného typu filtrů, existuje zájem mezinárodního obchodu a výroby o správně definovanou společnou metodu zkoušení a třídění filtrů podle jejich účinnosti odlučování částic, zejména s ohledem na odlučování aerosolových částic. Stávající regionální normy používají zcela odlišné metody zkušení a klasifikace filtrů, které neumožňují jejich vzájemné porovnání a tudíž ztěžují globální obchod s běžnými výrobky. Navíc, stávající průmyslové normy mají známá omezení tím, že generují výsledky, které jsou často daleko od provozních filtračních parametrů, tj. nadhodnocují u mnoha výrobků účinnost odlučování částic. S novou sérií ISO 16890 je přijat zcela nový přístup pro systém zatřiďování filtrů, poskytující lepší a užitečnější výsledky v porovnání s existujícími normami.
Série norem ISO 16890 popisuje zařízení, materiály, technické specifikace, požadavky, způsobilost a postupy k vytvoření laboratorních provozních parametrů a klasifikace filtrů podle účinnosti odlučování, založené na změřené frakční účinnosti a převedené do systému uváděných parametrů ePMx.
Vzduchové filtrační prvky se podle série ISO 16890 laboratorně hodnotí podle jejich schopnosti odstraňovat aerosolové částice, vyjádřené jako hodnoty účinností ePM1, ePM2,5 a ePM10. Vzduchové filtrační prvky mohou být poté zatříděny podle postupu, uvedeném v této části ISO 16890. Účinnost odlučování částic filtračního prvku se měří jako závislost na velikosti částic v rozsahu velikostí částic od 0,3 mm do 10 mm u nezatíženého a neupraveného filtračního prvku podle postupu uvedeného v ISO 16890-2. Po zkoušení počáteční odlučivosti aerosolových částic se filtrační prvek upraví podle postupu uvedeného v části ISO 16890-4 a měření účinnosti odlučování částic filtračního prvku se zopakuje u upraveného filtračního prvku. Toto se provádí proto, aby se zjistila informace o úrovni mechanismu elektrostatického odlučování, který se může nebo nemusí uplatnit při zkoušce filtračního prvku. Jako střední účinnost odlučování filtru se u každého velikostního intervalu částic výpočtem stanoví střední hodnota mezi počáteční účinností elektrostaticky neupraveného a upraveného filtru. Střední hodnoty účinnosti odlučování se použijí pro výpočet hodnot účinností ePMx s uvažováním normalizovaného rozdělení velikostí částic u souvisejícího okolního aerosolu. Při porovnání filtrů zkoušených podle série ISO 16890 se musí porovnávat hodnoty frakčních účinností vždy u stejné ePMx třídy (např. hodnota ePM1 filtru A s hodnotou ePM1 filtru B). Zkouška jímavosti filtru a hodnota počáteční odlučivosti na zátěžový prach se u filtračního prvku stanovuje podle postupu uvedeného v části ISO 16890-3.
Tato část ISO 16890 zavádí systém klasifikace účinnosti vzduchových filtrů pro všeobecné větrání založený na aerosolových částicích (PM). Také poskytuje přehled zkušebních postupů a stanovuje obecné požadavky pro posuzování a označování filtrů a rovněž tak pro dokumentaci výsledků zkoušky. Tato část normy je určena pro použití ve spojení s ISO 16890-2, ISO 16890-3 a ISO 16890-4.
Zkušební metoda popsaná v této části ISO 16890 je
použitelná pro průtoky vzduchu mezi 0,25 m3/s (900 m3/h,
530 ft3/min) a 1,5 m3/s (5 400 m3/h,
3 178 ft3/min), vztahující se na zkušební trať
se jmenovitou čelní plochou
610 mm × 610 mm (24 inch × 24 inch).
ISO 16890 (všechny části) se vztahuje na filtrační prvky pro odlučování částic pro všeobecné větrání s hodnotou účinnosti ePM1 menší nebo rovnou 99 %, zkoušené podle postupů stanovených v ISO 16890-1, ISO 16890-2, ISO 16890-3 a ISO 16890-4. Vzduchové filtrační prvky s vyšší počáteční účinností se ohodnocují podle jiných příslušných zkušebních metod (viz ISO 29463-1, ISO 29463-2, ISO 29463-3, ISO 29463-4 a ISO 29463-5).
Filtrační prvky používané u přenosných pokojových čističek vzduchu jsou vyloučeny z předmětu této části normy ISO 16890.
Výkonnostní parametry filtrů získané v souladu s ISO 16890 (všechny části) nemohou být samy o sobě kvantitativně použity k předpovědi parametrů filtru v provozu – účinnosti a životnosti. Ostatní faktory, které ovlivňují provozní parametry a mají být uváženy, jsou popsány v Příloze A.
Konec náhledu - text dále pokračuje v placené verzi ČSN.