| |
ICS 01.040.91; 91.140.10 Červenec 1999
|
|
Kotle pro ústřední vytápění - |
ČSN 07 5303 |
Heating boilers - Part 1: Heating boilers with forced draught burners - Terminology, general requirements, testing and marking
Chaudières de chauffage - Partie 1: Chaudières avec brûleurs à air soufflé - Terminologie, prescriptions générales, essais et marquage
Heizkessel - Teil 1: Heizkessel mit Gebläsebrenner - Begriffe, allgemeine Anforderungen, Prüfung und Kennzeichnung
Tato norma je českou verzí evropské normy EN 303-1:1999. Evropská norma EN 303-1:1999 má status české technické normy.
This standard is the Czech version of the European Standard EN 303-1:1999. The European Standard EN 303-1:1999 has the status of a Czech Standard.
Nahrazení předchozích norem
Touto normou se nahrazuje ČSN EN 303-1 z června 1995.
|
© Český normalizační institut, 1999 56277 |
Národní předmluva
Změny proti předchozí normě
Při revizi ČSN EN 303-1:1995 byly provedeny technické změny v celé normě.
Citované normy
EN 226 zavedena v ČSN EN 226 Rozprašovací hořáky na topné oleje. Rozměry pro připojení hořáků k vyvíječům tepla (07 5855)
EN 287-1 zavedena v ČSN EN 287-1 Svařování. Zkoušky svářečů. Tavné svařování. Část 1: Oceli (05 0711)
EN 287-2 zavedena v ČSN EN 287-2 Svařování. Zkoušky svářečů. Tavné svařování. Část 2: Hliník a jeho slitiny (05 0712)
prEN 303-4 zavedena v ČSN EN 303-4 Kotle pro ústřední vytápění - Část 4: Kotle pro ústřední vytápění s hořáky a s ventilátorem - Zvláštní požadavky na kotle s hořáky a s ventilátorem na kapalná paliva, o tepelném výkonu nejvýše 70 kW a o nejvyšším provozním přetlaku 3 bar - Terminologie, zvláštní požadavky, zkoušení a značení (07 5303)
EN 304 zavedena v ČSN EN 304 Kotle pro ústřední vytápění. Předpisy pro zkoušení kotlů pro ústřední vytápění s rozprašovacími hořáky na kapalná paliva (07 5304)
EN 10003-1 zavedena v ČSN EN 10003-1 Kovové materiály - Zkouška tvrdosti podle Brinella - Část 1: Zkušební metoda (42 0359)
EN 10021 zavedena v ČSN EN 10021 Všeobecné technické dodací podmínky pro ocel a ocelové výrobky (42 0905)
EN 10025 zavedena v ČSN EN 10025+A1 Výrobky válcované za tepla z nelegovaných konstrukčních ocelí. Technické dodací podmínky (obsahuje změnu A1:1993) (42 0904)
EN 10027-2 zavedena v ČSN EN 10027-2 Systémy označování ocelí. Část 2: Systém číselného označování (42 0012)
EN 10028-2 zavedena v ČSN EN 10028-2 Ploché výrobky z ocelí pro tlakové nádoby a zařízení. Část 2: Nelegované a legované oceli pro vyšší teploty (42 0938)
EN 10029 zavedena v ČSN EN 10029 Plechy ocelové válcované za tepla, tloušťky od 3 mm. Mezní úchylky rozměrů, tlaku a hmotnosti (42 5311)
EN 10088-2 zavedena v ČSN EN 10088-2 Korozivzdorné oceli - Část 2: Technické dodací podmínky pro plechy a pásy pro všeobecné použití (42 0928)
EN 10120 nezavedena
EN 24063 zavedena v ČSN EN 24063 Svařování, tvrdé a měkké pájení kovů, pájení kovů do úkosu. Přehled metod a jejich číslování pro zobrazení na výkresech (ISO 4063:1990) (05 0011)
EN 60335-1 zavedena v ČSN EN 60335-1 Bezpečnost elektrických spotřebičů pro domácnost a podo-bné účely. Část 1: Všeobecné požadavky (36 1040)
EN 60529 zavedena v ČSN EN 60529 Stupně ochrany krytem (krytí - IP kód) (33 0330)
EN 60730-2-9 zavedena v ČSN EN 60730-2-9 Automatická elektrická řídicí zařízení pro domácnost a podobné účely. Část 2: Zvláštní požadavky na řídicí zařízení pro snímání teploty (36 1950)
ISO 7-1 zavedena v ČSN ISO 7-1 Trubkové závity pro spoje těsnící na závitech. Část 1: Rozměry, tolerance a označování (01 4034)
ISO 7-2 zavedena v ČSN ISO 7-2 Trubkové závity pro spoje těsnící na závitech. Část 2: Kontrola mezními závitovými kalibry (25 4006)
ISO 185 zavedena v ČSN ISO 185 Litina s lupínkovým grafitem. Klasifikace (42 0953)
ISO 228-1 zavedena v ČSN ISO 228-1 Trubkové závity pro spoje netěsnící na závitech. Část 1: Rozměry, tolerance a označování (01 4033)
ISO 228-2 zavedena v ČSN ISO 228-2 Trubkové závity pro spoje netěsnící na závitech. Část 2: Kontrola mezními závitovými kalibry (25 4014)
SO 857 zavedena v ČSN ISO 857 Metody svařování, tvrdého a měkkého pájení - Slovník (05 0001)
ISO 2553 nezavedena
ISO 7005-1 nezavedena
ISO 7005-2 nezavedena
ISO 7005-3 nezavedena
Souvisící ČSN
ČSN 06 1008 Požární bezpečnost tepelných zařízení
ČSN 06 1950 Průmyslová tepelná zařízení na plynná paliva. Technické předpisy
ČSN 07 5853 Hořáky na kapalná paliva. Technické požadavky
ČSN EN 22553 Svarové a pájené spoje - Označování na výkresech (01 3155)
ČSN EN 230 Rozprašovací hořáky na kapalná paliva v monoblokovém provedení. Přístroje k jištění, hlídání a regulaci bezpečné doby (07 5858)
Souvisící právní předpisy
Nařízení vlády č. 177/98 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na spotřebiče plynných paliv
Vypracování normy
Zpracovatel: Remeš Brno, IČO 15557448, Petr Remeš
Technická normalizační komise: TNK 90 Kotle pro ústřední vytápění
Pracovník Českého normalizačního institutu: Ing. Jan Jokeš
Prázdná strana
|
EVROPSKÁ NORMA EN 303-1 |
|
EUROPEAN STANDARD Leden 1999 |
|
NORME EUROPÉENNE |
|
EUROPÄISCHE NORM |
ICS 01.040.91; 91.140.10 Nahrazuje EN 303-1:1992
Deskriptory: central heating, boilers, definitions, specifications, equipment specification, materials, steels, cast iron, production control, chemical composition, mechanical properties, welded joints, welding, dimensions, safety, tests, marking, name plates
|
Kotle pro ústřední vytápění - Část 1: Kotle pro ústřední vytápění s hořáky Heating boilers - Part 1: Heating boilers with forced draught burners - |
|
|
Chaudières de chauffage - Partie 1: Chaudières |
Heizkessel - Teil 1: Heizkessel mit Gebläsebrenner - Begriffe, allgemeine Anforderungen, Prüfung und Kennzeichnung |
Tato evropská norma byla schválena CEN 1998-08-21.
Členové CEN jsou povinni splnit Vnitřní předpisy CEN/CENELEC, v nichž jsou stanoveny podmínky, za kterých se této evropské normě bez jakýchkoli modifikací uděluje status národní normy. Aktualizované seznamy a bibliografické citace týkající se těchto národních norem lze vyžádat v Ústředním sekretariátu nebo u každého člena CEN.
Tato evropská norma existuje ve třech oficiálních verzích (anglické, francouzské, německé). Verze v každém jiném jazyce přeložená členem CEN do jeho vlastního jazyka, za kterou zodpovídá a kterou notifikuje Ústřednímu sekretariátu, má stejný status jako oficiální verze.
Členy CEN jsou národní normalizační orgány Belgie, České republiky, Dánska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Norska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
CEN
Evropská komise pro normalizaci
European Committee for Standardization
Comité Européen de Normalisation
Europäisches Komitee für Normung
Ústřední sekretariát: rue de Stassart 36, B-1050 Brussels
Obsah
Strana
1 Předmět normy............................................................................................................................................................................. 8
2 Normativní odkazy........................................................................................................................................................................ 8
3 Termíny a definice........................................................................................................................................................................ 9
4 Požadavky..................................................................................................................................................................................... 11
5 Zkoušky......................................................................................................................................................................................... 22
6 Značení......................................................................................................................................................................................... 25
7 Průvodní technická dokumentace a její rozsah.................................................................................................................... 25
Příloha A (informativní) Odchylky typu A..................................................................................................................................... 27
Příloha B (informativní) Hodnocení shody................................................................................................................................ 28
Předmluva
Tato evropská norma byla vypracována technickou komisí CEN/TC 57 ”Kotle pro ústřední vytápění”, jejíž sekretariát zajišťuje DIN.
Tato evropská norma nahrazuje EN 303-1:1992.
Této evropské normě se nejpozději do července 1999 uděluje status národní normy, a to buď vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání, a národní normy, které jsou s ní v rozporu, se zruší nejpozději do července 1999.
Pro kotle určené k ústřednímu vytápění se předpokládá následující soubor norem:
prEN 303-11) Kotle pro ústřední vytápění - Část 1: Kotle pro ústřední vytápění s hořáky a s ventilátorem - Terminologie, všeobecné požadavky, zkoušení a značení.
prEN 303-21) Kotle pro ústřední vytápění - Část 2: Kotle pro ústřední vytápění s hořáky a s ventilátorem - Zvláštní požadavky na kotle s rozprašovacími hořáky na kapalná paliva
prEN 303-31) Kotle pro ústřední vytápění - Část 3: Kotle pro ústřední vytápění na plynná paliva - Sestava kotlového tělesa a hořáku s ventilátorem
prEN 303-41) Kotle pro ústřední vytápění - Část 4: Kotle pro ústřední vytápění s hořáky a s ventilátorem - Zvláštní požadavky na kotle s hořáky a s ventilátorem na kapalná paliva, o tepelném výkonu nejvýše 70 kW a o nejvyšším provozním přetlaku 3 bar- Terminologie, zvláštní požadavky, zkoušení a značení
prEN 303-5 Kotle pro ústřední vytápění - Část 5: Kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva, s ručním a samočinným řízením, o jmenovitém tepelném výkonu nejvýše 300 kW - Terminologie, požadavky, zkoušení a značení
EN 304 Kotle pro ústřední vytápění - Předpisy pro zkoušení kotlů pro ústřední vytápění s rozprašo-vacími hořáky na kapalná paliva
V rámci rozšíření tepelných výkonů ze 300 kW na 1000 kW oproti vydání normy z r. 1992 byly schváleny tyto podstatné změny:
a) úpravy v kapitole 1;
b) změny v tabulce 3 a v tabulce 7;
c) změna v 4.1.5.8 „připojovací rozměry hořáku“;
d) revize tabulky 1.
V souladu s Vnitřními předpisy CEN/CENELEC jsou povinny zavést tuto evropskou normu národní normalizační organizace těchto zemí: Belgie, Dánska, České republiky, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Norska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
1) NÁRODNÍ POZNÁMKA - Tento návrh evropské normy byl již schválen.
1 Předmět normy
Tato norma platí pro kotle určené k ústřednímu vytápění v provedení s hořáky a s ventilátorem do jmenovitého tepelného výkonu nejvýše 1 000 kW. V souladu s pokyny výrobce jsou tyto kotle provozovány buď s podtlakem ve spalovací komoře (kotle s přirozeným tahem), nebo s přetlakem ve spalovací komoře (přetlakové kotle).
Tato norma stanoví nezbytnou terminologii, požadavky na materiály a jejich zkoušení a požadavky na značení kotlů pro ústřední vytápění.
Zvláštní požadavky na kotle, které mohou být provozovány s otevřenou soustavou pro odvádění spalin, jsou obsaženy v prEN 303-4.
Požadavky této normy platí pro kotle určené k ústřednímu vytápění, které jsou zkoušeny na schváleném zkušebním zařízení.
Kotle podle této normy jsou určeny pro otopné soustavy ústředního vytápění, v nichž se jako teplonosné látky používá voda, jejíž nejvyšší provozní teplota je omezena na 100 °C. Nejvyšší přípustný provozní přetlak je 8 bar. U kotlů s vestavěným nebo připojeným ohřívačem vody (zásobníkové nebo průtokové ohřívače vody) platí tato norma pouze pro ty části ohřívače pitné (užitkové) vody, které jsou při provozu vystaveny nezbytným provozním podmínkám kotle pro ústřední vytápění (otopná část).
Tato norma neplatí pro kotle na plynná paliva s atmosférickými hořáky, pro kotle na pevná paliva, pro kondenzační kotle na kapalná a plynná paliva, pro kotle s odpařovacími hořáky na kapalná paliva a pro nízkoteplotní kotle. Pro tyto kotle existují další požadavky.
POZNÁMKA - Nízkoteplotní kotle jsou kotle, které jsou provozovány s proměnnou teplotou teplonosné látky (vody) nejvýše 40 °C, nebo kotle, které nemohou být nastaveny na teplotu teplonosné látky vyšší než 55 °C.
-- Vynechaný text --