|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Quantities and units - Part 11: Mathematical signs and symbols for use in the physical sciences and technology
Grandeurs et unités - Partie 11: Signes et symboles mathématiques à employer dans les sciences physiques et dans la technique
Gröben und Einheiten - Teil 11: Mathematische Zeichen und Symbole zum Gebrauch in physikalischen Wissenschaften und Technik
Tato norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 31-11:1992. Mezinárodní norma ISO 31-11:1992 má status české technické normy.
This standard is the Czech version of the International Standard ISO 31-11:1992. The International Standard ISO 31-11:1992 has the status of a Czech standard.
Nahrazení předchozích norem:
Tato norma nahrazuje ČSN 01 1001 z 3.1.1961.
ã Český normalizační institut
Podle zákona 22/1997 Sb. smějí být české technické normy rozmnožovány
a rozšiřovány jen se souhlasem Českého normalizačního institutu.
|
|
|
|
Národní předmluva
V češtině se množinou přirozených čísel někdy rozumí množina neobsahující nulu. Pro tuto množinu se doporučuje název „množina celých kladných čísel" a značka N* (viz 11-4.9).
Pro účely této části normy ISO 31 je termín „symbol" překládán slovem „značka" jako v ostatních částech, termín „sign" je však překládán slovem „znak", např. Þ je znak implikace apod.
V matematice se ve vektorovém počtu složky vektoru ax, ay, az nazývají často souřadnice vektoru.
U goniometrických, cyklometrických a hyperbolických funkcí se v češtině dosud užívaly též názvy a značky:
11-9.4 tg x
11-9.5 cotg x
11-9.10 arctg x
11-9.11 arccotg x
11-9.16 tgh x
11-9.17 cotgh x
11-9.20 argument hyperbolického sinu argsinh x
11-9.21 argument hyperbolického kosinu argcosh x
11-9.22 argument hyperbolické tangenty argtgh x
11-9.24 argument hyperbolické kotangenty argcotgh x
Citované normy
ISO 31-0:1992 zavedena v ČSN ISO 31-0 Veličiny a jednotky. Část 0: Všeobecné zásady (01 1300)
Vypracování normy
Zpracovatel: ADVIS, IČO 12582751, Dr. Bohdan Klimeš
Technická normalizační komise:TNK 12 Veličiny a jednotky
Pracovník Českého normalizačního institutu: Ing. Jarmila Millerová
|
MEZINÁRODNÍ NORMA |
ISO 31-11 |
|
Veličiny a jednotky |
Druhé vydání |
|
Část 11: Matematické znaky a značky |
1992-12-15 |
|
používané ve fyzikálních vědách |
|
|
a v technice |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
MDT 389.15/.16:[53+62]:003.62
Deskriptory: international system of units, units of measurement, quantities, symbols, signs, mathematics.
Předmluva
ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci) je světovou federací národních normalizačních organizací (členů ISO). Práci spojenou s přípravou mezinárodních norem konají obvykle technické komise ISO. Každá členská organizace, která se zajímá o obor, pro který byla zřízena technická komise, má právo být v této komisi zastoupena. Práce se také účastní vládní a nevládní mezinárodní organizace, které jsou ve styku s ISO. ISO spolupracuje úzce s Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC) ve všech záležitostech elektrotechnické normalizace.
Návrhy mezinárodních norem, přijaté technickými komisemi, se rozesílají členským organizacím k hlasování. Vydání jako mezinárodní norma vyžaduje souhlas nejméně 75% členských organizací, které se zúčastnily hlasování.
Mezinárodní normu ISO 31-11 zpracovala technická komise ISO/TC 12, Veličiny, jednotky, značky a převodní činitele.
Toto druhé vydání ruší a nahrazuje první vydání (ISO 31-11:1978). Největší technické změny proti prvnímu vydání jsou:
- byl přidán nový odstavec o souřadnicových soustavách;
- k původním odstavcům byla přidány některé nové položky.
Oborem působnosti technické komise ISO/TC 12 je normalizace jednotek a značek veličin a jednotek (a matematických značek) užívaných v různých oborech vědy a techniky, a podle potřeby i určení jejich definic. Do oboru působnosti technické komise spadají také normalizované převodní činitele mezi různými jednotkami. V rámci této své odpovědnosti ISO/TC 12 zpracovala ISO 31.
Pod všeobecným názvem Veličiny a jednotky sestává ISO 31 z těchto částí:
- Část 0: Všeobecné zásady
- Část 1: Prostor a čas
- Část 2: Periodické a příbuzné jevy
- Část 3: Mechanika
- Část 4: Teplo
- Část 5: Elektřina a magnetismus
- Část 6: Světlo a příbuzná elektromagnetická záření
- Část 7: Akustika
- Část 8: Fyzikální chemie a molekulová fyzika
- Část 9: Atomová a jaderná fyzika
- Část 10: Jaderné reakce a ionizující záření
- Část 11: Matematické znaky a značky používané ve fyzikálních vědách a v technice
- Část 12: Podobnostní čísla
- Část 13: Fyzika pevných látek
Úvod
0.1 Všeobecně
Je-li uveden více než jeden znak, značka nebo výraz pro tutéž položku, jsou všechny na stejné úrovni. Znaky, značky a výrazy ve sloupci „Poznámky" jsou uvedeny pro informaci.
Kde bylo při revizi části ISO 31 změněno číslo některé položky, číslo z předchozího vydání je uvedeno v závorkách pod novým číslem položky; položky, které nebyly uvedeny v předchozím vydání jsou označeny pomlčkou. *)
0.2 Proměnné, funkce a operátory
Proměnné, jako x, y atd. a průběžné indexy, jako i v Sixi se tisknou kursivními typy. Kursivně se tisknou i parametry jako a, b atd., které se mohou považovat v dané souvislosti za konstanty. Totéž platí všeobecně pro funkce, např. f, g.
Explicitně definované funkce se však tisknou stojatým písmem, např. sin, exp, ln, G. Matematické konstany, které jsou stálé, se tisknou stojatě, např. e = 2,718 281 8...; p =3,141 592 6...; i2 = -1. Presně definované operátory se také tisknou stojatě, např. div, d v dx, a obě d v df/dx.
Čísla vyjádřená číslicemi se také tisknou stojatě, např. 351 204; 1,32; 7/8.
Argument funkce se za značkou funkce píše v závorkách bez mezery mezi značkou funkce a první závorkou, např. f(x), cos(wt+j). Skládá-li se značka funkce ze dvou nebo více písmen a argument neobsahuje žádné operační znaky jako +; -; x;×; nebo /, lze závorky u argumentu vynechat. V těchto případech má být mezi značkou funkce a argumentem malá mezera, např. ent 2,4; sin np; arcosh 2A; Ei x.
Je-li nebezpečí nedorozumění, mají se závorky vždy použít. Na příklad se píše cos(x) + y nebo (cos x) + y; nepíše se cos x + y, což by se mohlo považovat za cos(x + y).
Je-li třeba rozdělit výraz nebo rovnici na dva nebo více řádků, rozdělení by přednostně mělo následovat po některém ze znaků =; +; -, ±; nebo; nebo, je-li to nutné, po některém ze znaků x; ×; nebo /. V tomto případě působí znak jako rozdělovací znaménko na konci prvního řádku a informuje čtenáře, že zbytek následuje na dalším řádku, případně i na další stránce. Na začátku dalšího řádku se znak neopakuje; například dva znaky minus by mohly vést ke znaménkovým chybám.
0.3 Skaláry, vektory a tenzory
Skaláry, vektory a tenzory se užívají k označení určitých fyzikálních veličin. Jako takové nezávisí na volbě souřadnicové soustavy, zatím co složky vektoru nebo tenzoru na této volbě závisí.
Je důležité rozlišovat „složky vektoru" a, t.j. ax, ay, a az od „složkových vektorů", t. j. axex, ayey a azez.
Kartézské složky polohového vektoru se rovnají kartézským souřadnicím bodu určeného polohovým vektorem.
Místo abychom s každou složkou pracovali jako s veličinou (t. j. číselná hodnota x jednotka), můžeme zapsat vektor jako vektor číselné hodnoty, násobený jednotkou. Všechny jednotky jsou skaláry.
PŘÍKLAD
Stejná úvaha platí pro tenzory druhého a vyšších řádů.
_______________
*)Národní poznámka: Tento odstavec se týká pouze norem ISO 31-.. Normy ČSN ISO 31-.. vycházejí v prvním vydání a označování předchozích čísel z norem ISO 31-.. není uváděno.
1 Předmět normy
Tato část normy ISO 31 dává všeobecnou informaci o matematických znacích a značkách, jejich významu, slovních ekvivalentech a použití.
-- Vynechaný text --