ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA
ICS 91.010.30; 91.080.10 Únor 2009
|
Eurokód 9: Navrhování hliníkových konstrukcí – |
ČSN 73 1501 |
Eurocode 9: Design of aluminium structures – Part 1-1: General structural rules
Eurocode 9: Calcul des structures en aluminium – Partie 1-1: Règles générales
Eurocode 9: Bemessung und Konstruktion von Aluminiumtragwerken – Teil 1-1: Allgemeine Bemessungsregeln
Tato norma je českou verzí evropské normy EN 1999-1-1:2007. Překlad byl zajištěn Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Má stejný status jako oficiální verze.
This standard is the Czech version of the European Standard EN 1999-1-1:2007. It was translated by Czech Office for Standards, Metrology and Testing. It has the same status as the official version.
Nahrazení předchozích norem
Touto normou se nahrazuje ČSN EN 1999-1-1 (73 1501) ze září 2007.
Národní předmluva
Všeobecně
ČSN EN 1999-1-1 přejímá evropskou normu EN 1999-1-1:2007 Eurokód 9: Navrhování hliníkových konstrukcí – Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby, včetně jejích příloh A až M.
Součástí ČSN EN 1999-1-1 je národní příloha NA k EN 1999-1-1, která určuje národně stanovené parametry (NSP) platné pro území České republiky.
Podmínky pro používání normy ČSN EN 1999-1-1
ČSN EN 1999-1-1 zahrnuje:
národní předmluvu;
hlavní text s přílohami A až M;
národní přílohu.
Národní předmluva poskytuje pokyny pro používání normy v České republice.
Hlavní text s přílohami je identickým překladem evropské normy EN 1999-1-1.
Národní příloha určuje národně stanovené parametry (NSP) v těch článcích evropské normy EN 1999-1-1, v nichž je dovolena národní volba.
Tyto národně stanovené parametry mají pro stavby umístěné na území České republiky normativní charakter.
Národně stanovené parametry se určují v následujících článcích:
1.1.2(1);
2.1.2(3), 2.3.1(1);
3.2.1(1), 3.2.2(1), 3.2.2(2), 3.2.3.1(1), 3.3.2.1(3), 3.3.2.2(1);
5.2.1(3), 5.3.2(3), 5.3.4(3);
6.1.3(1), 6.2.1(5);
7.1(4), 7.2.1(1), 7.2.2(1), 7.2.3(1);
8.1.1(2), 8.9(3);
A(6) (Tabulka A.1);
C.3.4.1(2), C.3.4.1(3), C.3.4.1(4);
K.1(1), K.3(1).
Národní příloha také určuje uplatnění informativních příloh C až M a poskytuje doplňující informace pro používání ČSN EN 1999-1-1 v České republice.
ČSN EN 1999-1-1 se používá pro navrhování pozemních a inženýrských staveb společně s ČSN EN 1990 až ČSN EN 1999.
Změny proti předchozí normě
Proti předchozí normě dochází ke změně způsobu převzetí EN 1999-1-1 do soustavy norem ČSN. Zatímco ČSN EN 1999-1-1 ze září 2007 převzala EN 1999-1-1 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
Informace o citovaných normativních dokumentech
EN 573-1:1994 nezavedena, nahrazena ČSN EN 573-1:2005 Hliník a slitiny hliníku – Chemické složení a druhy tvářených výrobků – Část 1: Číselné označování
EN 573-2:1994 nezavedena, nahrazena ČSN EN 573-2:2005 (42 1401) Hliník a slitiny hliníku. Chemické složení a druhy tvářených výrobků. Část 2: Označování chemickými značkami
EN 573-3:2003 nezavedena, nahrazena ČSN EN 573-3:2005 (42 1401) Hliník a slitiny hliníku – Chemické složení a druhy tvářených výrobků – Část 3: Chemické složení a druhy výrobků
EN 573-4:1994 nezavedena
EN 515:1993 zavedena v ČSN EN 515:1996 (42 0053) Hliník a slitiny hliníku. Výrobky tvářené. Označování stavů
EN 485-1:1993 zavedena v ČSN EN 485-1:1997 (42 1416) Hliník a slitiny hliníku – Plechy, pásy a desky – Část 1: Technické dodací předpisy
EN 586-1:1997 zavedena v ČSN EN 586-1:1999 (42 1443) Hliník a slitiny hliníku – Výkovky – Část 1: Technické dodací předpisy
EN 754-1:1997 zavedena v ČSN EN 754-1:1999 (42 1419) Hliník a slitiny hliníku – Tyče a trubky tažené za studena – Část 1: Technické dodací předpisy
EN 755-1:1997 zavedena v ČSN EN 755-1:1999 (42 1420) Hliník a slitiny hliníku – Lisované tyče, trubky a profily – Část 1: Technické dodací předpisy
EN 1592-1:1997 zavedena v ČSN EN 1592-1:1999 (42 1427) Hliník a slitiny hliníku – Vysokofrekvenčně svařované trubky – Část 1: Technické dodací předpisy
EN 12020-1:2001 zavedena v ČSN EN 12020-1:2002 (42 1443) Hliník a slitiny hliníku – Lisované přesné profily ze slitin EN AW-6060 a EN AW-6063 – Část 1: Technické dodací předpisy
EN 28839 zavedena v ČSN EN 28839 (02 1009) Spojovací součásti. Mechanické vlastnosti spojovacích součástí. Šrouby a matice vyrobené z neželezných kovů
EN ISO 898-1 zavedena v ČSN EN ISO 898-1(02 1005) Mechanické vlastnosti spojovacích součástí z uhlíkové a legované oceli – Část 1: Šrouby
EN ISO 3506-1 zavedena v ČSN EN 3506-1 (02 1007) Mechanické vlastnosti spojovacích součástí z korozivzdorných ocelí – Část 1: Šrouby
EN 485-2:1994 nezavedena, nahrazena ČSN EN 458-2:2007 (42 4081) Hliník a slitiny hliníku – Plechy, pásy a desky – Část 2: Mechanické vlastnosti
EN 485-3:2003 zavedena v ČSN EN 458-3:2003 (42 7332) Hliník a slitiny hliníku – Plechy, pásy a desky – Část 3: Mezní úchylky rozměrů a tvaru pro výrobky válcované za tepla
EN 485-4:1993 zavedena v ČSN EN 485-4:1996 (42 7336) Hliník a slitiny hliníku. Plechy, pásy a desky. Část 4: Mezní úchylky tvaru a rozměrů pro výrobky tvářené za studena
EN 508-2:2000 zavedena v ČSN EN 508-2:2002 (74 7715) Střešní výrobky pro plechové krytiny – Podmínky pro samonosné krytiny z ocelového, hliníkového nebo korozivzdorného ocelového plechu – Část 2: Hliník
EN 586-2:1994 zavedena v ČSN EN 586-2:1997 (42 4082) Hliník a slitiny hliníku – Výkovky – Část 2: Požadavky na mechanické a další vlastnosti
EN 586-3:2002 zavedena v ČSN EN 586-3:2002 (42 7201) Hliník a slitiny hliníku – Výkovky – Část 3: Mezní úchylky rozměrů a tvaru
EN 754-2:1997 zavedena v ČSN EN 754-2:1999 (42 4085) Hliník a slitiny hliníku – Tyče a trubky tažené za studena – Část 2: Mechanické vlastnosti
EN 754-3:1995 zavedena v ČSN EN 754-3:1999 (42 7611) Hliník a slitiny hliníku – Tyče a trubky tažené za studena – Část 3: Tyče kruhové, mezní úchylky rozměrů a tvaru
EN 754-4:1995 zavedena v ČSN EN 754-4:1999 (42 7621) Hliník a slitiny hliníku – Tyče a trubky tažené za studena – Část 4: Tyče čtvercové, mezní úchylky rozměrů a tvaru
EN 754-5:1995 zavedena v ČSN EN 754-5:1999 (42 7625) Hliník a slitiny hliníku – Tyče a trubky tažené za studena – Část 5: Tyče ploché, mezní úchylky rozměrů a tvaru
EN 754-6:1995 zavedena v ČSN EN 754-6:1999 (42 7631) Hliník a slitiny hliníku – Tyče a trubky tažené za studena – Část 6: Tyče šestihranné, mezní úchylky rozměrů a tvaru
EN 754-7:1998 zavedena v ČSN EN 754-7:2000 (42 7711) Hliník a slitiny hliníku – Tyče a trubky tažené za studena – Část 7: Trubky bezešvé, mezní úchylky rozměrů a tvaru
EN 754-8:1998 zavedena v ČSN EN 754-8:2000 (42 7712) Hliník a slitiny hliníku – Tyče a trubky tažené za studena – Část 8: Trubky lisované komorovou matricí, mezní úchylky rozměrů a tvaru
EN 755-2:1997 zavedena v ČSN EN 755-2:1999 (42 4086) Hliník a slitiny hliníku – Lisované tyče, trubky a profily – Část 2: Mechanické vlastnosti
EN 755-3:1995 zavedena v ČSN EN 755-3:1998 (42 7511) Hliník a slitiny hliníku – Lisované tyče, trubky a profily – Část 3: Tyče kruhové, mezní úchylky rozměrů a tvaru
EN 755-4:1995 zavedena v ČSN EN 755-4:1998 (42 7521) Hliník a slitiny hliníku – Lisované tyče, trubky a profily – Část 4: Tyče čtvercové, mezní úchylky rozměrů a tvaru
EN 755-5:1995 zavedena v ČSN EN 755-5:1998 (42 7525) Hliník a slitiny hliníku – Lisované tyče, trubky a profily – Část 5: Tyče ploché, mezní úchylky rozměrů a tvaru
EN 755-6:1995 zavedena v ČSN EN 755-6:1998 (42 7531) Hliník a slitiny hliníku – Lisované tyče, trubky a profily – Část 6: Tyče šestihranné, mezní úchylky rozměrů a tvaru
EN 755-7:1998 zavedena v ČSN EN 755-7:2000 (42 7716) Hliník a slitiny hliníku – Lisované tyče, trubky a profily – Část 7: Trubky bezešvé, mezní úchylky rozměrů a tvaru
EN 755-8:1998 zavedena v ČSN EN 755-8:2000 (42 7717) Hliník a slitiny hliníku – Lisované tyče, trubky a profily – Část 8: Trubky lisované komorovou matricí, mezní úchylky rozměrů a tvaru
EN 755-9:2001 zavedena v ČSN EN 755-9:2002 (42 7805) Hliník a slitiny hliníku – Lisované tyče, trubky a profily – Část 9: Profily, mezní úchylky rozměrů a tvaru
EN 12020-2:2001 zavedena v ČSN EN 12020:2002 (42 7807) Hliník a slitiny hliníku – Lisované přesné profily ze slitin EN AW-6060 a EN AW-6063 – Část 2: Mezní úchylky rozměrů a tvaru
EN 1592-2:1997 zavedena v ČSN EN 1592-2:1999 (42 4089) Hliník a slitiny hliníku – Vysokofrekvenčně svařované trubky – Část 2: Mechanické vlastnosti
EN 1592-3:1997 zavedena v ČSN EN 1592-3:1999 (42 7730) Hliník a slitiny hliníku – Vysokofrekvenčně svařované trubky – Část 3: Mezní úchylky rozměrů a tvaru pro kruhové trubky
EN 1592-4:1997 zavedena v ČSN EN 1592-4:1999 (42 7731) Hliník a slitiny hliníku – Vysokofrekvenčně svařované trubky – Část 4: Mezní úchylky rozměrů a tvaru pro čtvercové, obdélníkové a tvarové trubky
EN 1559-1:1997 zavedena v ČSN EN 1559-1:1999 (42 1260) Slévárenství – Technické dodací podmínky – Část 1: Všeobecně
EN 1559-4:1999 zavedena v ČSN EN 1559-4:2001 (42 1430) Slévárenství – Technické dodací podmínky – Část 4: Doplňkové požadavky na odlitky ze slitin hliníku
EN 1371-1:1997 zavedena v ČSN EN 1371-1:1999 (42 9722) Slévárenství – Kontrola kapilární metodou – Část 1: Odlitky odlévané do pískových forem, do trvalých forem gravitačně a pod nízkým tlakem
EN 12681:2003 zavedena v ČSN EN 12681:2004 (42 9716) Slévárenství – Radiografické zkoušení
EN 571-1:1997 zavedena v ČSN EN 571-1:1998 (01 5017) Nedestruktivní zkoušení – Kapilární zkouška – Část 1: Obecné zásady
EN 13068-1:1999 zavedena v ČSN EN 13068-1:2001 (01 5030) Nedestruktivní zkoušení – Radioskopické zkoušení – Část 1: Kvantitativní měření zobrazovacích vlastností
EN 13068-2:1999 zavedena v ČSN EN 13068-2:2001 (01 5030) Nedestruktivní zkoušení – Radioskopické zkoušení – Část 2: Kontrola dlouhodobé stability zobrazovacích systémů
EN 13068-3:2001 zavedena v ČSN EN 13068-3:2002 (01 5030) Nedestruktivní zkoušení – Radioskopické zkoušení – Část 3: Všeobecné zásady pro radioskopické zkoušení kovových materiálů rentgenovým zářením a zářením gama
EN 444:1994 zavedena v ČSN EN 444:1996 (01 5010) Nedestruktivní zkoušení. Základní pravidla pro radiografické zkoušení kovových materiálů rentgenovým zářením a zářením gama
ISO 8062:1994 nezavedena 1)
EN 1706:1998 zavedena v ČSN EN 1706:1999 (42 1433) Hliník a slitiny hliníku – Odlitky – Chemické složení a mechanické vlastnosti
EN 287-2:1997 nezavedena 2)
EN 288-4:1997 nezavedena 3)
EN 439:1994 zavedena v ČSN EN 439:1996 (05 2510) Svařovací materiály. Ochranné plyny pro obloukové svařování a řezání
EN 970:1997 zavedena v ČSN EN 970:1998 (05 1180) Nedestruktivní zkoušení tavných svarů – Vizuální kontrola
EN 1011-1:1998 zavedena v ČSN EN 1011-1:2000 (05 2210) Svařování – Doporučení pro svařování kovových materiálů – Část 1: Všeobecná směrnice pro obloukové svařování
EN 1011-4:2000 zavedena v ČSN EN 1011-2:2002 (05 2210) Svařování – Doporučení pro svařování kovových materiálů – Část 4: Obloukové svařování hliníku a slitin hliníku
EN 1418:1997 zavedena v ČSN EN 1418:1999 (05 0730) Svářečský personál – Zkoušky svářečských operátorů pro tavné svařování a seřizovačů odporového svařování pro plně mechanizované a automatické svařování kovových materiálů
EN ISO 10042 zavedena v ČSN EN 10042 (05 0111) Svařování – Svarové spoje hliníku a jeho slitin zhotovené obloukovým svařováním – Určování stupňů jakosti
ISO 18273:2002 zavedena v ČSN EN ISO 18273:2005 (05 2210) Svařovací materiály – Svařovací dráty a tyče pro svařování hliníku a slitin hliníku – Klasifikace
ISO 1000:1992 zavedena v ČSN ISO 1000:2000 (01 1301) Jednotky SI a doporučení pro užívání jejich násobků a pro užívání některých dalších jednotek
ISO 31-0:1992 zavedena v ČSN ISO 31-0:1994 (01 1300) Veličiny a jednotky. Část 0: Všeobecné zásady
ISO 3898:1997 zavedena v ČSN ISO 3898:2002 (73 0030) Zásady navrhování stavebních konstrukcí – Označování – Základní značky
ISO 8930:1991 nezavedena
ISO 11003-1:2001 nezavedena
ISO 11003-2:2001 nezavedena
EN ISO 1302:2002 zavedena v ČSN EN ISO 1302:2002 (01 4457) Geometrické požadavky na výrobky (GPS) – Označování struktury povrchu v technické dokumentaci výrobků
EN ISO 4287:1998 zavedena v ČSN EN ISO 4287:1999 (01 4450) Geometrické požadavky na výrobky (GPS) – Struktura povrchu: Profilová metoda – Termíny, definice a parametry struktury povrchu
EN ISO 4288:1998 zavedena v ČSN EN ISO 4288:1999 (01 4449) Geometrické požadavky na výrobky (GPS) – Struktura povrchu: Profilová metoda – Pravidla a postupy pro posuzování struktury povrchu
Citované předpisy
Směrnice Rady 89/106/EEC z 1988-12-21, o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků. V České republice je tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE, v platném znění.
Upozornění na národní přílohu
Tato norma se musí pro stavby na území České republiky používat s národní přílohou NA, která obsahuje údaje platné pro území ČR.
Upozornění na národní poznámky
Do normy byly doplněny národní poznámky odkazující na články národní přílohy.
Vypracování normy
Zpracovatel: Fakulta stavební, ČVUT v Praze, IČ 68407700, prof. Ing. František Wald, CSc.
Technická normalizační komise: TNK 35 Ocelové konstrukce
Pracovník Českého normalizačního institutu: Ing. Zuzana Aldabaghová
EVROPSKÁ NORMA EN 1999-1-1
EUROPEAN STANDARD
NORME EUROPÉENNE
EUROPÄISCHE NORM Květen 2007
ICS 91.010.30; 91.080.10 Nahrazuje ENV 1999-1-1:1998
Eurokód 9: Navrhování hliníkových konstrukcí –
Část 1-1: Obecná pravidla pro konstrukce
Eurocode 9: Design of aluminium structures –
Part 1-1: General structural rules
|
Eurocode 9: Calcul des structures en aluminium – |
Eurocode 9: Bemessung und Konstruktion |
Tato evropská norma byla schválena CEN 2006-08-18.
Členové CEN jsou povinni splnit Vnitřní předpisy CEN/CENELEC, v nichž jsou stanoveny podmínky, za kterých se musí této evropské normě bez jakýchkoliv modifikací dát status národní normy. Aktualizované seznamy a bibliografické citace týkající se těchto národních norem lze obdržet na vyžádání v Řídicím centru nebo u kteréhokoliv člena CEN.
Tato evropská norma existuje ve třech oficiálních verzích (anglické, francouzské, německé). Verze v každém jiném jazyce přeložená členem CEN do jeho vlastního jazyka, za kterou zodpovídá a kterou notifikuje Řídicímu centru, má stejný status jako oficiální verze.
Členy CEN jsou národní normalizační orgány Belgie, Bulharska, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
CEN
Evropský výbor pro normalizaci
European Committee for Standardization
Comité Européen de Normalisation
Europäisches Komitee für Normung
Řídicí centrum: rue de Stassart 36, B-1050 Brusel
© 2007 CEN Veškerá práva pro využití v jakékoli formě a jakýmikoli prostředky Ref. č. EN 1999-1-1:2007 E
jsou celosvětově vyhrazena národním členům CEN.
Obsah
Strana
Předmluva 13
1 Všeobecně 16
1.1 Rozsah platnosti 16
1.1.1 Rozsah platnosti EN 1999 16
1.1.2 Rozsah platnosti EN 1999-1-1 16
1.2 Citované normativní dokumenty 17
1.2.1 Obecné dokumenty 17
1.2.2 Dokumenty o navrhování konstrukcí 17
1.2.3 Dokumenty o slitinách hliníku 18
1.2.4 Dokumenty o svařování 21
1.2.5 Ostatní dokumenty 21
1.3 Předpoklady 22
1.4 Rozlišení zásad a aplikačních pravidel 22
1.5 Termíny a definice 22
1.6 Značky 23
1.7 Konvence pro osy prutu 33
1.8 Specifikace pro provádění konstrukcí 34
2 Zásady navrhování 34
2.1 Požadavky 34
2.1.1 Základní požadavky 34
2.1.2 Zabezpečení spolehlivosti 35
2.1.3 Návrhová životnost, trvanlivost a robustnost 35
2.2 Zásady navrhování podle mezních stavů 35
2.3 Základní proměnné 35
2.3.1 Zatížení a vlivy prostředí 35
2.3.2 Vlastnosti materiálu a výrobků 36
2.4 Ověření metodou dílčích součinitelů 36
2.4.1 Návrhové hodnoty vlastností materiálu 36
2.4.2 Návrhové hodnoty rozměrů 36
2.4.3 Návrhové únosnosti 36
2.4.4 Ověření statické rovnováhy (EQU) 36
2.5 Navrhování pomocí zkoušek 36
3 Materiály 37
3.1 Všeobecně 37
3.2 Konstrukční slitiny hliníku 37
3.2.1 Použité materiály 37
3.2.2 Vlastnosti materiálů pro tváření 38
3.2.3 Vlastnosti materiálů na odlitky 41
3.2.4 Rozměry, hustota a tolerance 42
3.2.5 Návrhové hodnoty fyzikálních veličin 42
3.3 Spojovací prostředky 42
3.3.1 Všeobecně 42
3.3.2 Šrouby, matice a podložky 43
Strana
3.3.3 Nýty 44
3.3.4 Přídavné materiály pro svařování 44
3.3.5 Lepidla 45
4 Trvanlivost 45
5 Analýza konstrukce 46
5.1 Modelování konstrukce pro analýzu 46
5.1.1 Modelování konstrukce a základní předpoklady 46
5.1.2 Modely styčníků 46
5.1.3 Interakce podloží a konstrukce 46
5.2 Globální analýza 46
5.2.1 Účinky přetvořené geometrie konstrukce 46
5.2.2 Stabilita prutových konstrukcí 47
5.3 Imperfekce 47
5.3.1 Zásady 47
5.3.2 Imperfekce pro globální analýzu prutových konstrukcí 48
5.3.3 Imperfekce pro analýzu výztužného systému 51
5.3.4 Imperfekce prutů 53
5.4 Metody analýzy 53
5.4.1 Všeobecně 53
5.4.2 Pružná globální analýza 53
5.4.3 Plastická globální analýza 53
6 Mezní stavy únosnosti prutů 53
6.1 Všeobecně 53
6.1.1 Obecně 53
6.1.2 Charakteristické hodnoty pevnosti 54
6.1.3 Dílčí součinitele spolehlivosti 54
6.1.4 Klasifikace průřezů 54
6.1.5 Únosnost při lokálním boulení 59
6.1.6 Tepelně ovlivněná oblast v okolí svaru 60
6.2 Únosnost průřezů 62
6.2.1 Všeobecně 62
6.2.2 Vlastnosti průřezu 63
6.2.3 Tah 64
6.2.4 Tlak 64
6.2.5 Ohybový moment 65
6.2.6 Smyk 66
6.2.7 Kroucení 67
6.2.8 Ohyb a smyk 68
6.2.9 Ohyb a osová síla 69
6.2.10 Ohyb, smyk a osová síla 70
6.2.11 Příčně namáhaná stojina 70
6.3 Vzpěrná únosnost prutů 70
6.3.1 Tlačené pruty 70
6.3.2 Ohýbané pruty 74
6.3.3 Pruty v ohybu a osovém tlaku 76
Strana
6.4 Členěné tlačené pruty stálého průřezu 79
6.4.1 Všeobecně 79
6.4.2 Členěné tlačené pruty s příhradovými spojkami 80
6.4.3 Členěné tlačené pruty s rámovými spojkami 82
6.4.4 Složené členěné pruty 83
6.5 Nevyztužené stěny zatížené v rovině 83
6.5.1 Všeobecně 83
6.5.2 Únosnost při rovnoměrném tlaku 84
6.5.3 Únosnost při působení momentu v rovině stěny 85
6.5.4 Únosnost při příčné nebo podélné změně napětí 85
6.5.5 Únosnost při působení smyku 85
6.5.6 Únosnost při kombinaci namáhání 86
6.6 Vyztužené stěny zatížené v rovině 86
6.6.1 Všeobecně 86
6.6.2 Vyztužené stěny rovnoměrně tlačené 87
6.6.3 Vyztužené stěny namáhané momentem 88
6.6.4 Stěny s více výztuhami a proměnným namáháním 89
6.6.5 Stěna s více výztuhami ve smyku 89
6.6.6 Vzpěrná únosnost ortotropních stěn 90
6.7 Plnostěnné nosníky 92
6.7.1 Všeobecně 92
6.7.2 Únosnost nosníků při ohybu v rovině 92
6.7.3 Únosnost nosníků s podélnými výztuhami stěny 93
6.7.4 Únosnost ve smyku 94
6.7.5 Únosnost na příčné síly 98
6.7.6 Interakce 100
6.7.7 Boulení od ohybu pásnic 101
6.7.8 Výztuhy stojiny 101
6.8 Pruty s tvarovanou stěnou 102
6.8.1 Ohybový moment únosnosti 103
6.8.2 Únosnost ve smyku 103
7 Mezní stavy použitelnosti 104
7.1 Všeobecně 104
7.2 Mezní stavy použitelnosti pozemních staveb 104
7.2.1 Svislé průhyby 104
7.2.2 Vodorovné průhyby 104
7.2.3 Dynamické účinky 104
7.2.4 Výpočet pružných průhybů 105
8 Navrhování styčníků 105
8.1 Všeobecně 105
8.1.1 Úvod 105
8.1.2 Působící síly a momenty 106
8.1.3 Únosnost styčníků 106
Strana
8.1.4 Předpoklady návrhu 106
8.1.5 Výroba a montáž 106
8.2 Průsečíky pro šroubované, nýtované a svařované styčníky 106
8.3 Styčníky namáhané smykem při nárazu, vibracích a/nebo opačném namáhání 107
8.4 Klasifikace spojů 107
8.5 Šroubové, nýtové a čepové spoje 107
8.5.1 Rozmístění děr pro šrouby a nýty 107
8.5.2 Oslabení otvory pro spojovací prostředky 108
8.5.3 Kategorie šroubových spojů 110
8.5.4 Rozdělení sil na spojovací prostředky 111
8.5.5 Návrhová únosnost šroubů 112
8.5.6 Návrhová únosnost nýtů 114
8.5.7 Zapuštěné šrouby a nýty 114
8.5.8 Duté nýty a nýty s trnem 114
8.5.9 Třecí spoje s vysokopevnostními šrouby 115
8.5.10 Síly při páčení 116
8.5.11 Dlouhé spoje 117
8.5.12 Jednostřižné přeplátované spoje s jednou řadou spojovacích prostředků 117
8.5.13 Spojovací prostředky s vložkou 117
8.5.14 Čepové spoje 117
8.6 Svařované spoje 119
8.6.1 Všeobecně 119
8.6.2 Tepelně ovlivněná oblast (HAZ) 119
8.6.3 Návrh svařovaných spojů 119
8.7 Hybridní spoje 125
8.8 Lepené spoje 126
8.9 Další metody spojování 126
Příloha A (normativní) Třídy provedení 127
Příloha B (normativní) Náhradní T profil v tahu 129
B.1 Obecná pravidla pro stanovení únosnosti 129
B.2 Jednotlivé řady šroubů, skupiny šroubů a skupiny řad šroubů 133
Příloha C (informativní) Výběr materiálu 134
C.1 Všeobecně 134
C.2 Tvářené výrobky 134
C.3 Odlitky 137
C.4 Spojovací prostředky 139
Příloha D (informativní) Koroze a povrchová ochrana 140
D.1 Koroze hliníku podle povětrnostních podmínek 140
D.2 Dělení hliníkových slitin podle trvanlivosti 140
D.3 Ochrana proti korozi 140
Příloha E (informativní) Analytické modely pracovního diagramu 146
E.1 Rozsah 146
E.2 Analytické modely 146
E.3 Přibližné stanovení eu 150
Strana
Příloha F (informativní) Chování průřezů za hranicemi pružnosti 151
F.1 Všeobecně 151
F.2 Definice mezních stavů průřezu 151
F.3 Klasifikace průřezů podle mezních stavů 151
F.4 Stanovení únosnosti při osovém zatížení 152
F.5 Stanovení mezního ohybového momentu 152
Příloha G (informativní) Rotační kapacita 154
Příloha H (informativní) Metoda plastických kloubů pro spojité nosníky 156
Příloha I (informativní) Klopení nosníků a vzpěr zkroucením a prostorový vzpěr tlačených prutů 158
I.1 Pružný kritický moment a štíhlost 158
I.2 Štíhlosti pro klopení 165
I.3 Pružná kritická osová síla pro vzpěr zkroucením a prostorový vzpěr 167
I.4 Štíhlost pro vzpěr zkroucením a prostorový vzpěr 169
Příloha J (informativní) Průřezové charakteristiky 173
J.1 Moment tuhosti v prostém kroucení It 173
J.2 Poloha středu smyku 173
J.3 Výsečový moment setrvačnosti Iw 173
J.4 Průřezové charakteristiky otevřených tenkostěnných průřezů 177
J.5 Průřezové charakteristiky rozvětveného průřezu 179
J.6 Moment tuhosti v prostém kroucení a střed smyku průřezu s uzavřenou částí 179
Příloha K (informativní) Účinky smykového ochabnutí při návrhu prutů 180
K.1 Obecně 180
K.2 Účinná šířka pro pružné smykové ochabnutí 180
K.3 Smykové ochabnutí při mezních stavech únosnosti 183
Příloha L (informativní) Klasifikace styčníků 184
L.1 Obecně 184
L.2 Plný spoj 184
L.3 Částečný spoj 185
L.4 Klasifikace podle tuhosti 185
L.5 Klasifikace podle únosnosti 185
L.6 Klasifikace podle tažnosti 186
L.7 Obecné návrhové požadavky na spoje 186
L.8 Požadavky na spoje v prutových konstrukcích 186
Příloha M (informativní) Lepené spoje 189
M.1 Všeobecně 189
M.2 Lepidla 189
M.3 Navrhování lepených spojů 189
M.4 Zkoušky 191
Národní příloha NA (informativní) Národně stanovené parametry a doplňující informace 192
NA.1 Rozsah přílohy 192
NA.2 Národně stanovené parametry 192
NA.3 Uplatnění příloh 194
NA.4 Opravy chyb anglického originálu 194
Předmluva
Tato evropská norma EN 1999-1-1:2007 byla vypracována technickou komisí CEN/TC 250 „Eurokódy pro stavební konstrukce“, jejíž sekretariát zajišťuje BSI.
Této evropské normě je nutno nejpozději do listopadu 2007 dát status národní normy, a to buď vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání. Národní normy, které jsou s ní v rozporu, musí být zrušeny nejpozději do března 2010.
Tento Eurokód nahrazuje ENV 1999-1-1:1998.
Podle vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou tuto evropskou normu povinny zavést národní normalizační organizace následujících zemí:
Belgie, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
Vývoj Eurokódů
Komise evropského společenství v roce 1975 rozhodla o akčním programu v oblasti stavebnictví založeném na článku 95 Smlouvy. Cílem tohoto programu bylo odstranění technických překážek obchodu a harmonizace technických specifikací.
V rámci tohoto akčního programu převzala Komise iniciativu k vytvoření souboru harmonizovaných technických pravidel pro navrhování stavebních konstrukcí, které by měly zpočátku sloužit jako alternativa k národním pravidlům platným v členských státech a nakonec je nahradit.
Po dobu patnácti let řídila Komise s pomocí řídicího výboru složeného ze zástupců členských států vývoj programu Eurokódů, což vedlo ke zveřejnění první generace evropských norem v 80. letech.
V roce 1989 Komise a členské státy EU a EFTA rozhodly na základě dohody1) mezi Komisí a CEN předat tvorbu a vydávání Eurokódů prostřednictvím řady mandátů organizaci CEN, tak aby Eurokódy mohly mít v budoucnu status evropských norem (EN). Eurokódy jsou tímto tedy spojeny s ustanoveními všech směrnic Rady a/nebo s rozhodnutími Komise týkajícími se evropských norem (např. směrnice Rady 89/106/EEC pro stavební výrobky – CPD – a směrnice Rady 99/97/EEC, 92/50/EEC a 89/440/EEC pro veřejné stavební zakázky a služby, a odpovídající směrnice EFTA usilující o vytvoření vnitřního trhu).
Program Eurokódů tvoří následující normy, které se obvykle sestávají z několika částí:
EN 1990 Eurokód 0: Zásady navrhování konstrukcí
EN 1991 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí
EN 1992 Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí
EN 1993 Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí
EN 1994 Eurokód 4: Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí
EN 1995 Eurokód 5: Navrhování dřevěných konstrukcí
EN 1996 Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí
EN 1997 Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí
EN 1998 Eurokód 8: Navrhování konstrukcí odolných proti zemětřesení
EN 1999 Eurokód 9: Navrhování hliníkových konstrukcí
Normy Eurokódy uznávají zodpovědnost řídících orgánů v jednotlivých členských státech a ponechávají jejich právo stanovit hodnoty týkající se otázek bezpečnosti v předpisech na národní úrovni, takže se tyto úrovně v jednotlivých státech nadále odlišují.
Status a rozsah použití Eurokódů
Členské státy EU a EFTA považují Eurokódy za základní dokumenty pro následující účely:
jako prostředek k prokázání shody pozemních a inženýrských staveb se základními požadavky směrnice Rady 89/106/EEC, zvláště pak se základním požadavkem č. 1 – Mechanická odolnost a stabilita – a základním požadavkem č. 2 – Požární bezpečnost;
jako podklad pro specifikaci smluv, jejichž předmětem jsou stavby a příslušné technické služby;
jako základ pro tvorbu harmonizovaných technických specifikací pro stavební výrobky (EN a ETA).
Eurokódy, tak jak se týkají staveb, mají podle článku 12 CPD přímou vazbu na interpretační dokumenty2), i když se svou podstatou liší od harmonizovaných norem výrobků3). Technické aspekty vyplývající z Eurokódů musí být proto náležitě zváženy technickými komisemi CEN a/nebo pracovními skupinami EOTA zpracovávajícími normy výrobků, tak aby se dosáhlo plné kompatibility těchto technických specifikací s Eurokódy.
Eurokódy poskytují obecná návrhová pravidla pro navrhování celých konstrukcí i jednotlivých prutů, a to jak obvyklého, tak i inovačního charakteru. Neobvyklé tvary konstrukce nebo návrhové podmínky nejsou specificky zahrnuty, v takových případech se bude vyžadovat doplňující odborné posouzení.
Národní normy zavádějící Eurokódy
Národní normy zavádějící Eurokódy obsahují úplný text Eurokódu (včetně všech příloh) vydaného CEN. Textu může předcházet národní titulní strana a národní předmluva, za textem může následovat národní příloha.
Národní příloha může obsahovat informace pouze o těch parametrech, které jsou v Eurokódu ponechány otevřené pro národní výběr jako národně stanovené parametry, a které jsou používány pro navrhování pozemních a inženýrských staveb v daném státu. Jde např. o:
hodnoty a/nebo třídy, které se mají použít, pokud jsou v Eurokódu uvedeny alternativy;
hodnoty, které se mají použít, pokud jsou v Eurokódu uvedeny pouze značky (veličin);
specifické údaje pro zemi (geografické, klimatické atd.), např. mapa sněhových oblastí;
postup, který se má použít, pokud Eurokód uvádí alternativní postupy;
odkazy na doplňující informace, které uživateli usnadní používání Eurokódu a nejsou s ním v rozporu.
Vztah mezi Eurokódy a harmonizovanými technickými specifikacemi (EN a ETA) pro výrobky
Mezi harmonizovanými technickými specifikacemi pro stavební výrobky a technickými pravidly pro stavby4) má být soulad. Navíc průvodní údaje označení CE stavebních výrobků, které se odvolávají na Eurokódy, musí zřetelně uvádět, které národně stanovené parametry se uvažovaly.
Doplňující informace specifické pro EN 1999-1-1
EN 1999 je určena pro použití s Eurokódy EN 1990 Zásady navrhování konstrukcí, EN 1991 Zatížení konstrukcí a EN 1992 až EN 1999, pokud se týkají hliníkových konstrukcí nebo částí konstrukcí.
EN 1999-1 je první z pěti částí EN 1999. Obsahuje obecná návrhová pravidla pro použití s dalšími částmi EN 1999-1-2 až EN 1999-1-5 a dále doplňující pravidla použitelná pouze pro pozemní stavby.
Čtyři další části EN 1999-1-2 až EN 1999-1-5 zahrnují specifické typy hliníkových částí, mezní stavy nebo typy konstrukcí.
EN 1999-1-1 se může také použít pro návrhové případy nezahrnuté v Eurokódech (jiné konstrukce, jiná zatížení, jiné materiály) a sloužit jako referenční dokument pro jiné technické komise CEN.
EN 1999-1-1 je určena pro:
komise, které zpracovávají normy pro s návrhem související výrobky, normy pro zkoušení a provádění staveb;
objednatele staveb (např. pro vyjádření jejich zvláštních požadavků);
projektanty a zhotovitele;
příslušné úřady veřejné správy.
Číselné hodnoty dílčích součinitelů a jiných parametrů spolehlivosti jsou doporučeny jako základní hodnoty, které zajišťují přijatelnou úroveň spolehlivosti. Byly vybrány za předpokladu, že je dodržena příslušná úroveň výroby a řízení jakosti.
Národní příloha k EN 1999-1-1
Tato norma uvádí alternativní postupy, hodnoty a doporučení pro zatřídění s poznámkami, které určují, kde se může provést národní volba. Národní norma zavádějící EN 1999-1 má tedy mít národní přílohu obsahující všechny národně stanovené parametry, které se budou používat při navrhování pozemních a inženýrských staveb budovaných v příslušné zemi.
Národní volba se v EN 1999-1-1 umožňuje v článcích:
1.1.2(1)
2.1.2(3)
2.3.1(1)
3.2.1(1)
3.2.2(1)
3.2.2(2)
3.2.3.1(1)
3.3.2.1(3)
3.3.2.2(1)
5.2.1(3)
5.3.2(3)
5.3.4(3)
6.1.3(1)
6.2.1(5)
7.1(4)
7.2.1(1)
7.2.2(1)
7.2.3(1)
8.1.1(2)
8.9(3)
A(6) (Tabulka A.1)
C.3.4.1(2)
C.3.4.1(3)
C.3.4.1(4)
K.1(1)
K.3(1)
1 Všeobecně
1.1 Rozsah platnosti
1.1.1 Rozsah platnosti EN 1999
(1)P EN 1999 platí pro navrhování hliníkových konstrukcí pozemních a inženýrských staveb. Splňuje zásady a požadavky na bezpečnost a použitelnost konstrukcí a základní ustanovení pro jejich navrhování a posuzování uvedená v EN 1990 – Zásady navrhování konstrukcí.
(2) EN 1999 se týká pouze požadavků na únosnost, použitelnost, trvanlivost a požární odolnost hliníkových konstrukcí. Jiné požadavky, například na tepelnou nebo zvukovou izolaci, nejsou zahrnuty.
(3) EN 1999 se má používat společně s:
EN 1990 Zásady navrhování konstrukcí
EN 1991 Zatížení stavebních konstrukcí
EN, ETAG a ETA stavebních výrobků pro hliníkové konstrukce
prEN 1090-1 Provádění ocelových a hliníkových konstrukcí – Část 1: Požadavky na hodnocení shody konstrukčních částí
prEN 1090-3 Provádění ocelových a hliníkových konstrukcí – Část 3: Technické požadavky na hliníkové konstrukce
(4) EN 1999 je rozdělena do pěti částí:
EN 1999-1-1 Navrhování hliníkových konstrukcí: Obecná pravidla
EN 1999-1-2 Navrhování hliníkových konstrukcí: Navrhování konstrukcí na účinky požáru
EN 1999-1-3 Navrhování hliníkových konstrukcí: Konstrukce náchylné na únavu
EN 1999-1-4 Navrhování hliníkových konstrukcí: Za studena tvarované plošné profily
EN 1993-1-5 Navrhování hliníkových konstrukcí: Skořepinové konstrukce
1.1.2 Rozsah platnosti EN 1999-1-1
(1) EN 1999-1-1 obsahuje základní pravidla pro navrhování hliníkových konstrukcí z tvářených slitin hliníku a omezené návody pro odlitky (viz 3).
POZNÁMKA Nejmenší tloušťka materiálu může být upřesněna v národní příloze.NP1) Doporučují se následující limity, pokud není dále uvedeno jinak.
části z materiálu o tloušťce rovné a větší než 0,6 mm;
svařované části z materiálu o tloušťce rovné a větší než 1,5 mm;
spoje s:
ocelovými šrouby a čepy o průměru rovném a větším než 5 mm;
hliníkovými šrouby a čepy o průměru rovném a větším než 8 mm;
nýty a závitotvornými šrouby o průměru rovném a větším než 4,2 mm.
(2) EN 1999-1-1 má následující obsah:
Kapitola 1 Všeobecně
Kapitola 2 Zásady navrhování
Kapitola 3 Materiály
Kapitola 4 Trvanlivost
Kapitola 5 Analýza konstrukce
Kapitola 6 Mezní stavy únosnosti prutů
Kapitola 7 Mezní stavy použitelnosti
Kapitola 8 Navrhování styčníků
Příloha A Třídy provedení
Příloha B Náhradní T profil v tahu
Příloha D Koroze a povrchová ochrana
Příloha E Analytické modely pracovního diagramu
Příloha F Chování průřezu za hranicemi pružnosti
Příloha G Rotační kapacita
Příloha H Metoda plastických kloubů pro spojité nosníky
Příloha I Klopení nosníků a prostorový vzpěr tlačených prutů
Příloha J Průřezové charakteristiky
Příloha K Smykové ochabnutí při návrhu prutů
Příloha L Klasifikace styčníků
(3) Kapitoly 1 a 2 obsahují další ustanovení navazující na EN 1990 Zásady navrhování konstrukcí.
(4) Kapitola 3 uvádí materiálové vlastnosti výrobků z nízkolegovaných konstrukčních ocelí.
(5) Kapitola 4 uvádí obecná pravidla pro trvanlivost.
(6) Kapitola 5 pojednává o analýze konstrukcí, ve které mohou být jednotlivé pruty v globální analýze s postačující přesností modelovány pomocí prutů.
(7) Kapitola 6 uvádí podrobná pravidla pro navrhování průřezů a prutů.
(8) Kapitola 7 uvádí pravidla pro použitelnost.
(9) Kapitola 8 uvádí pravidla pro spoje vystavené statickému namáhání: šroubové, nýtové, svařované a lepené.
Konec náhledu - text dále pokračuje v placené verzi ČSN.