|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nezobrazitelný cizojazyčný text!
Determination of flammability degree of building materials
Tato norma platí pro stanovení stupně hořlavosti stavebních hmot (čl. 1) laboratorní zkouškou, která je průkazní v oboru požární bezpečnosti staveb.
S účinností od 1. dubna 1991 se mění v ČSN 73 0862 Stanovení stupně hořlavosti stavebních hmot ze 17.6.1980 tato ustanovení:
Názvosloví
1. Stavební hmota - hmota určená k trvalému zabudování ve stavebních konstrukcích. Za stavební hmotu se nepovažuje výrobek (např. deska) složený z vrstev různorodých hmot, přičemž za samostatnou vrstvu se nepovažují nátěrové hmoty a lepidla.
2. Hořlavost - schopnost stavebních hmot (látek) vznítit se , hořet nebo žhnout účinkem zdroje vznícení.
3. Zdroj vznícení - zdroj tepelné energie (např. plamen, žhavé těleso, jiskra) schopný stavební hmotu vznítit a uvést do stavu hoření nebo žhnutí.
4. Vznícení - začátek hoření vyvolaný působením zdroje vznícení.
5. Hoření - fyzikálně chemický děj vyvolaný zdrojem vznícení, projevující se uvolňováním tepla, světla a plamenů.
6. Žhnutí - fyzikálně chemický děj vyvolaný zdrojem vznícení, doprovázený světelným efektem bez plamenů (bezplamenné hoření).
Účel zkoušky
7. Účelem zkoušky je zjistit, jak stavební hmota přispívá k intenzitě požáru.
Podstata zkoušky
8. Podstatou zkoušky je stanovit časovou závislost uvolňování tepla ze zkušebního vzorku při tepelném namáhání podle čl. 22.
|
|
Účinnost od: |
|
-- Vynechaný text --